Walliské Alpy (také Penninské Alpy) patří do švýcarských Alp a představují vedle skupiny Mont Blanc nejvýznamnější a také nejvíce vyhledávanou oblast Alp. Obrovské území tohoto gigantického valu vysokých štítů a mohutných ledovců je geograficky rozděleno mezi Švýcarsko a Itálii. Na území Walliských Alp se nachází více jak 35 vrcholů vyšších 4000 metrů. Dle různých zdrojů počet alpských čtyřtisícových vrcholů kolísá mezi cca 50-180. UIAA jich oficiálně uznává 82, z nich 42 leží ve Walliských Alpách (Foto - z Breithornu na východ). Pohoří se tak svou průměrnou výškou zařazuje na první místo v Evropě.
Při cestě autem je otázka, jak překonat Rakousko a část Švýcarska s dálnicí, protože ty se platí. Jde o úsek mezi Lindau, kde se překračuje hranice mezi Německem a Rakouskem, a místo za Churem, kde se ve Švýcarsku sjíždí z dálnice na okresky. Úsek je po dálnicích dlouhý cca 100 km. Někde uprostřed je mezi Rakousko a Švýcarsko vklíněno Lichtenštejnsko. Tam se neplatí, nemají ale ani žádné dálnice, protože - pozor - A13 probíhající po švýcarsko-lichtenštejnské hranici je na švýcarské, čili placené straně.
Pokud se tedy v hledači (Google) povolí placené silnice, tak je trasa dlouhá 104 km a trvá 1:01. Trasa vede po A14 a v místě kde jsou si nejblíž přejíždí na A13.
Když se v hledači placené silnice zakáží, tak je přejezd dlouhý 112 km a má trvat 2:22.
Při ochotě zaplatit Švýcarskou známku lze Rakouskou dálnici opustit brzo za hranicí, nejspíš tam ani není placená, a jet 20 km po okreskách na švýcarskou A13. Je to 20 km, přes Bregens. Po švýcarské dálnici se pak jede 85 km za Chur.
Při taktice - nechci platit, ale přitom jet po dálnici. Co nejvíce po rakouské a nejméně po švýcarské (předpokládaná lepší pokuta :-). Za Lindau se jede 37 km po rakouské dálnici A14. U Feldkirchu se sjede směrem na Lichtenštejnské hranice - ještě 8 km v Rakousku, ale mimo dálnici. Lichtenštejnskem jedeme 24 km po silnici č 28. V Balzersu odbočit na Trubbach. Tam je nájezd na švýcarskou dálnici (exit 11). Po ní až za Chur 40 km. Pak švýcarská nedálnice.
Šplhání přes vysoko položené sedlo (Furkapass) se lze vyhnout naložením auta na nákladní vlak, který jede tunelem. Intervaly jsou asi půl hodiny. Cena je 25 CHF - zaparkuje se před závorou, lístek se koupí uvnitř (možno kartou). Lístkem se pak otevře závora.
V polovině cesty mezi Täschem a Randou. Místo též zváno Attermenzen. Na mírně nakloněné louce, takže trochu problém najít rovné místo. Stůl s lavicí jen na dvou místech. V umývárnách je teplá voda na sprchování i mytí nádobí. Internetový koutek s wifi (též v místnůstce v umývárnách). Uprostřed léta velké množství rozmanitého hmyzu. Ten sice není agresivní, potměšilý ani zákeřný, ale repelentík by se mozná uplatnil. Malý krámek v recepci má otevřeno do 19h. Čerstvé pečivo a chleba na druhý den se objednává večer předem. Mají tam chlazené pivo v litrových lahvích (skleněné, vratné). Výhodou kempu je, že při vícedenní túře se platí jen za osoby a věci (lidi, stany, auta) zůstávající v táboře. Platili jsme až na závěr. Při platbě kartou chtějí navíc 3%. Lze platit i Eury. V recepci se se slevou prodává lístek na lanovku na Klein Matterhorn. Ceny viz též tabulku s financemi.
Stránky kempu - www.camping-randa.ch.
Auta do Zermattu nesmějí. Dá se jet vlakem z Täsche. Má intervaly 20 min, jedním směrem 7,6 CHF. Je ovšem otázka jak překonat 2 km z kempu do Täsche. Do Täsche se dá popojet autem a tam zůstat v oficiální garáži. Zajímavou a nejasně definovanou možností je parkování vedle garáží na pozemku majitele taxíku, který vás poveze z Täsche do Zermattu. Za to jsme platili samotné jízdné, ale parkovné už ne. Z kempu jezdí taxíky (minibusy). Pravidelný odjezd ráno je v 9 a v 10, možná i později. Pravidelné jsou i návraty, to ale nevím přesně. Taxík se dá snad i objednat. Cena byla 4,5 CHF. V Zermattu minibusy končí tam, kde se hlavní třída odděluje od řeky (Vispy). Je to pak už jen 400 m k nádraží. Cizí taxík po nás při návratu chtěl 20 CHF, pak si ale vzal 15 (za dva).
Význačné body cestou z údolí. Jsou popisovány vlastně jen objekty na hlavní ulici (resp. je to několik navazujících ulic).
1. místo kde se vystupuje z minibusů z Täsche či kempu. Vpravo.
2. kemp v Zermattu. Vpravo. Jen plácek hned u ulice. Prý není dražší než kemp v Randě. Ale ošklivé okolí a asi žádná velká výhoda, protože se sem věci nedají přivézt najednou autem.
3. vlakové nádraží s vlaky do Täsche. Vpravo.
4. Jen o malý kousek dál vlevo v pasáži schovaná sámoška Coop.
5. Na konci téhož náměstí vpravo pekařství.
6. pouliční prodejna klobás. Vlevo. Před velkým řeznictvím. Klobása za 6 CHF. Není hned patrné, ale sezení ke klobásám je vzadu v uličce.
7. po pravé straně pekařství.
8. radnice (vlevo), jakési zermattské náměstí.
9. bufet Wilde Hilde naproti radnici. Kuře a pivo za 8 CHF.
10. hned vedle pekařství (taky vpravo).
11. nad radnicí prodejna kebab, vlevo. Donerkebab malý 7 CHF, velký 10. V menu 12 a 15.
12. za městem vlevo dolní stanice lanovky na Klein Matterhorn. Přes celé město od minibusu to je něco málo přes 1 km.
Stránky Zermattu - www.zermatt.ch
Horní stanice lanovky je nejvyšší v Alpách a možná i na světě - 3883 m (to je asi vrchol Klein Matterhornu, lanovka končí v tunelu o několik desítek metrů níže). V jízdním řádu se stanice jmenuje Matterhorn glacier paradise. Lanovka má tři etáže - na Furi, na Trockener Steg a na Klein Matterhorn. Každý úsek trvá cca 8 minut. Dolní etáž představují malé kabinky, které jedou stále, v horních dvou etážích jsou jen dvě velké kabiny, jedna nahoru a druhá dolů, které mají intervaly asi 10 minut. Platili jsme 90 CHF - kartou v pokladně. Pak se ukázalo, že v kempu tento lístek stojí 75 CHF. Nezahrnuje pouze vstup do jakési atrakce v horní stanici, který se dá přikoupit za 3 CHF. Prodej lístku - předpokládám, že levnějšího - nabízel také taxikář, se kterým jsme jeli z Täsche do Zermattu.
Ve stanici lanovky jsme dvakrát spali - poprvé kvůli aklimatizaci, podruhé kvůli bouřce. Nikdo jiný tam nebyl, ale personál nás opakovaně viděl a nic neříkali. Spát by se asi dalo kdekoliv v několik set metrů dlouhém tunelu. Je v celé délce celou noc osvětlený. Nejvíce pohodlí ale je na údolním konci. Je tam venkovní světlo z prosklení stanice, dveře ven jsou napevno zavřené, dají se zavřít dveře do zbývajícího tunelu. Jsou tam dokonce záchody - s pisoáry, do kabinek vstup na jednofrankovou minci, topilo se tam, nebylo tam umyvadlo na nabrání vody. V prostoru jsou taky automaty na nápoje a sladkosti. Při jediném našem pokusu ovšem automat sebral peníze a nic nevydal. Asi náhoda. Automaty ovšem nepříjemně vrčí. Při druhém nocování se nás předem ptali jestli určitě jdeme pryč. Pak se ukázalo, že je to kvůli noční práci v tunelu - asi do 22h proběhlo několik výbuchů. Viděl nás italský dělník a jen nám radil kde máme být aby se nám nic nestalo. Chystali jsme se spát na druhém konci tunelu - mezi turnikety a výtahy, kvůli výbuchům (kouř) to ale nešlo. Pak jsme se nastěhovali do malé boudičky venku, což bylo asi už trochu drzé.
Dom je podle UIAA sedmá nejvyšší alpská čtyřtisícovka. Je nejvyšší „vnitrozemskou“ horou Švýcarska, neboť ostatní vyšší švýcarské kopce (Dufourspitze, Nordend, atd.) se nacházejí na italsko-švýcarské hranici. Nachází se ve skupině Mischabelgruppe (součást Walliských Alp) mezi dolinami Mattertal a Saastal (téměř na spojnici mezi obcemi Randa a Saas-Fee).
Prvovýstup: 11. září 1858 J. L. Davies, Johann Zumtaugwald, Johann Krönig a Hieronymous Brantschen po severozápadním hřebeni (Festigrat).
Z kempu je do samotné Randy skoro 2 km. Šlo by tam tedy jít pěšky po silnici. Měli jsme na mapě vyhlédnuté i dvě přírodní varianty, které začínaly v kempu a navazovaly na výstupovou trasu výše (1600 m a 2200). Pak se ale ukázalo, že značená cesta na Domhütte byla kvůli pádu kamení celá přemístěna na (orograficky) pravou stranu potoka Dornbach. Časté kamenné laviny jsme opravdu viděli - na levé straně potoka Dornbach nad hranicí lesa. Naše zkratky by tak stejně nefungovaly. My jsme jeli do Randy autem a tam jsme ho nechali v krytých garážích u nádraží. Pak jsme platili 9 CHF, bylo to přes 2 noci. Taxikář nám radil abychom se na parkování zeptali u nějakého hotelu, který jsem zapomněl. Prý bychom to ale měli k východisku túry u kostela trochu dál.
Začíná ve vesnici, u kostela, což je nad nádražím, ve výšce 1408 m. Cesta je značená. Doba výstupu se udává 4-6 hodin. My jsme šli 4:15. Vzdálenost je 5 km, převýšení 1540 m. Viz Mapa 1.
Na chatě platí sleva alpského klubu. Je tu milá obsluha, mezi nimi Slovenka a horolezkyně Barbora, která přispěla cennými radami. Polopenze stojí 65 CHF, z ostatního co si pamatujeme - pivo 6,5, hrnek čaje 4, litr čaje 5. Mají tu pro všechny pantofle. Funguje tu mobil. Spí se pod nepovlečenými dekami, nutnost spacího vaku jsme nezaregistrovali. Voda v chatě pro klienty neteče žádná. Foto.
Na Dom se kvůli měkkému odpolednímu sněhu doporučuje vstávat ve dvě a vyrážet ve tři. Nechávají připravenou snídani, při větším počtu horolezců někdo asistuje. Snídaně nic moc - kousek másla a džemu, chleba ale pečou sami. Jak je zvykem, tak dávají do termosky čaj (nebyl oslazený).
Obtížnost PD+, z chaty cca 6 hodin, převážně ledovcová túra. Mapa 2.
Z chaty se jde přímo vzhůru pěšinou po staré moréně. Několik set metrů nad chatou se pěšina ztrácí v kamení a krátce jsme tam bloudili. Za světla tam pak byla vidět na kameni červená tečka. Přejde se na ledovec (Festigletscher) a po jeho (orograficky) pravém okraji se stoupá vzhůru. Na ledovci jsme si hned vzali mačky. Později jsme se navázali na lano. Nástup do stěny na Festigjoch jsme poznali podle starých stop. Hned počáteční partie jsou zafixovány lanem a lépe se leze bez maček. Výše je suť a bláto, výše bylo i místo s ledem a sněhem. Tam by to bylo lepší s mačkami kdyby jich nebylo škoda. Do sedla by to dle průvodce mělo trvat 2-3 hodiny. My jsme šli úmyslně tak abychom se neunavili (ještě předchozí noc jsme aspoň já měl na Klein Matterhornu horskou nemoc) a trvalo nám to 3:10.
Ze sedla krátce mírně z kopce (asi 50 výškových metrů, přibližně na severovýchod) a dále stále po dalším ledovci (Hohbärggletscher) vzhůru severním úbočím až do sedélka těsně pod vrchol (Foto). Odtud krátce na vrchol. (Pozn. - normální cestou jsme sestupovali).
Obtížnost II., převážně led do 50°, ze sedla Festigjoch 3723 m na vrchol cca 3 hodiny.
Na Festigjoch stejně jako normální cesta. Pak po hřebínku na vrchol. Žádné orientační problémy. Leze se po sněhu po severní straně hřebínku (Foto). Dal jsem několik šroubů, ale spíš proto, že jsem při vydýchávání neměl co dělat. Výše pak šrouby nešly - led byl moc hluboko. Nijak jinak jsme se nejistili. Příjemné je, že nejprudší část hřebínku je hned dole a směrem vzhůru se stále více pokládá. Náš čas 4:20.
Normální cestou - chatu cca 4 h. (my 3:50, z vrcholu na Festigjoch 1:50, z Festigjochu na chatu 2:00). K Festigjoch jsme šli na laně, pak už ne, ale několikrát jsme se propadli nohou do menší trhliny.
Zpět do Randy stejný, vrcholový den, nebo případně třetí den - po odpočinku a noci na chatě.
Někdy se mluví o hlavním nebo západním vrcholu. Díky lanovce je považován za nejjednodušší čtyřtisícovku v Alpách. Po vyvezení na Klein Matterhorn stačí na necelých 3 km nastoupat 300 výškových metrů. Prostor za hřebenem se nazývá breithornské plato. Je to ledovec, proto je zde nutný postup na laně. Ve strmějších partiích u vrcholu mohou být někdy nutná stoupací železa. Za špatné viditelnosti je na breithornském platu obtížná orientace a již zde při zvratu počasí řada lidí zahynula. Z hlavního vrcholu lze jednoduše po sněhovém hřebínku přejít na střední vrchol Breithornu (4159 m). Mapa 3.
Překlad z německého průvodce.
Klasifikace: ZS+, IV, 7 hod. První Eduard Hahn et al. 19.6.1900. Popis: Ze stanice lanovky Klein Matterhorn přes Breithornpass. Podejít kótu 3831 m a držet se na vrstevnici 3800 m. Podejit také ostruhu spadající z Breithorn Mitte (4159 m). Pak mírně stoupajíc směřovat ke sněhovému svahu spadajícímu z hřebene k bivaku Rossi. Po tomto svahu na Roccia Nera. Německé jméno - Swarzfluh (4075 m, 2 hod).
Nyní po hřebeni s velkými převějemi k Žandarmu (4106 m). Žandarm exponovaně přelézt. Nyní - zase po sněhu - na východní vrchol (1 1/2 hod). Zde zprvu zprava od hřebene, pak přejít hřeben doleva a přes pás skal spadajících na italskou stranu dolu na sníh a do Sedla (Selle, 4022 m, 1/2 h). Dosavadní čast hřebene se někdy vynechává. Příchod do Sedla ze stanice lanovky Klein Matterhorn trvá 1 1/2 hod.
První výšvih se leze přímo (IV+, pevná skála) nebo lehčeji kuloárem vlevo. Další výšvih po plotně se spárou (III) nebo obejít zleva. Třetí výšvih komínem zleva (II, III). Pak již jen firnový hřeben na střední vrchol (4159 m, 1 1/2 hod). Na hlavní vrchol za další půl hodiny. Od Roccia Nera za 4 1/2 hod.
Jinak ten kdo psal tento popis, tak se přitom díval do švýcarské topografické mapy 1:25 tis., protože výšky vrcholů i bezejmenných kót na metr odpovídají.
Hlavní vrchol - Haupt-, West. Střední vrchol - Mitte, Middle. Pak následuje východní vrchol, u kterého je nejvíc zmatků. Je to tedy Ost, East. Spolu se Žandarmem tvoří breithornská dvojčata. Ve skutečnosti tak opravdu vypadají. Přitom na švýcarské mapě se Žandarm nazývá Žandarm a východní vrchol je označen Breithornzwilinge. Dvojče přece nemůže být jenom jedno :-)? S Roccia Nera už obtíže nejsou. Vžechny zmíněné vrcholy přesahují 4000 m. Je ovšem otázka jestli všechny platí jako nezávislé vrcholy, protože ty jsou myslím podmíněné taky hloubkou oddělujícího sedla. Jednou to zjistím přesně :-). Mapa 3.
Chtěli jsme přespat v bivaku Rossi. Kvůli váze jsme se rozhodli nevařit, jen jsme nesli 2 litry vody. Na spaní jen spacák. Dohromady jsme měli poloviční lano dlouhé 27 metrů, 4 smyčky, 10 volných karabin, 2 malé frendy, 2 šrouby.
Večer byla ale bouřka a zůstali jsme (opět) v prostoru stanice lanovky Klein Matterhorn. Díky tomu jsme tam mohli nechat jeden baťoh, spacáky a další drobnosti.
Ráno jsme vyrazili v 6:10. Vše bylo zmrzlé, ale přesto jsme se propadali až do půli lýtek - jednak jsme se propadali starým sněhem a také napadlo trochu nového. Tak jsme na Roccia Nera byli za 3 hodiny místo za 2. (V popisu není jasné jesli myslí svah pod Roccia Nera nebo už hřeben, my jsme pod svahem byli za 2:40, na hřebeni za 3:10.)
Výstup svahem nevede přímo na Roccia Nera, tam je třeba se vracet. Je to blízko a po sněhu, ale též to nějaký čas zabere. Na hřebeni mezi Roccia Nera a Žandarmem jsou skutečně obrovské převěje (Foto). Jeden z důvodů, proč vyrazit ráno včas.
K Žandarmu jinak žádný problém, jen stále hluboký sníh. V počátečním výšvihu Žandarmu byl prudší úsek se sněhem
a ledem (Foto), pak již lehce na vrchol (50 min od Roccia Nera). Pokračování bylo
překvapivě nepříjemné. 15 m na druhý (vedlejší) vrchol tvořil velmi ostrý sněhový hřebínek - udělali jsme si stopy
na italské straně. Nedalo se tam jistit. Pak následoval prudší sestup do dalšího sedélka. Až poměrně nízko bylo možné dát
smyčku na vyčnívající kámen, který byl zároveň chytem, pak se slezlo (II-III) do sedélka. Tam na jištění jen
nespolehlivý frend, jinak jištění ze sedu obkročmo na sedélku. Pasáž nepříjemná zejména pro druhého. Na třetím
vrcholu k jištění velký volný balvan. Nebylo ale jasné jak pokračovat. Nakonec jsme šli po ostří hřebene, který
se zde stáčí trochu na švýcarskou stranu. Tam byl 10-15 metrů pod vrcholem borhák se smyčkami na slanění. Další
slanění (nýt) byl o dalších 15 metrů níž. Odtud jsme slanili až dolů (z vrcholku do sedla 1,5 hod. :-(). Zpětně
si myslím, že slanění možná bylo už na vrcholu, jen jsme si ho nevšimli nebo bylo pod sněhem. Z borháku je tedy
slanění třicetimetrové, dole se ale kuloárek dá dolézt, tak by padesátka měla stačit. Viz Foto 1 a Foto 2.
Foto 3. Východní vrchol Breithornu.
Východní vrchol má výhodu, že je od Žandarmu vidět celá výstupová trasa (Foto 3) a když jsme přicházeli po Breithornském platu, tak jsme viděli i sestup do Sedla (Foto 4).
Výstupová trasa má tři skalní místa.
První místo jsme obcházeli ze švýcarské strany. Pravou nohou se stálo na hřebeni na sněhu, levou pak šlo dát vysoko na balvan. Při vztyčování šla uchopit horní hrana balvanu a ručkováním po ní, po švýcarské straně, balvan obejít. Nad místem se šlo zajistit. K dalšímu místu to bylo přes 20 metrů. Nešlo se zajistit a museli jsme jít současně aby ho první mohl. Byl to jakoby dlouhou osou napříč položený balvan. Zase z pravé nohy na sněhu na hřebeni se levá noha vyšvihla tentokrát až nahoru na balvan (Foto v galerii). Když je méně sněhu, tak se obě tato místa možná lezou úplně jinak. Třetí místo představuje výšvih s několika kroky mačkami po skále. Tam se pak dal dát ne moc dobrý frend. Na vrchol už lehce (od Roccia Nera za 3:40 místo 1:30 dle průvodce).
Pro sestup do Sedla je třeba se pár metrů vrátit a chvíli sestupovat a pak traverzovat napříč stěnou po sněhu. Takto jsme si to aspoň vyhlédli ráno při příchodu:
Foto 4. Východní vrchol Breithornu. Sestupová trasa. Z breithornského plato. Původní fotografie. K tomu nás vedly staré stopy, které pravda byly patrné jen v levé části traverzu (při pohledu na Foto 4). Průvodce popisuje sestup úplně jinak - sestupovat se má začít na švýcarské straně a až později přelézt přes hranu doleva. Zpětně vzato byl prostor vrcholu dost exponovaný, cesta po hřebeni nebo dokonce na švýcarské straně nebyla na první pohled patrná a blíže jsme tuto možnost nezkoumali. Není tak jasné jaký pás skal se má při sestupu překračovat.
Foto 5. Úsek středního vrcholu Breithornu od Sedla po vrchol. Jsou dobře patrné tři výšvihy, o kterých je řeč v popisu v průvodci: "První výšvih se leze přímo (IV+, pevná skála) nebo lehčeji kuloárem vlevo. Další výšvih po plotně se spárou (III) nebo obejít zleva. Třetí výšvih komínem zleva (II, III)."
V půl druhé odpoledne byl nyní sníh už příliš rozměklý a když jsme viděli, že se první úsek nedá zajistit, tak jsme se rozhodli vrátit směrem k Žandarmu. Ještě jsme nějaký čas ztratili z obavy z uvolnění laviny - všude byly lavinky z tepla a terén byl dost prudký. Proto jsme šli až k Žandarmu a sestupovali podél jeho stěn.
Když jsme došli na naši přístupovou trasu, tak do odjezdu poslední lanovky zbývalo 1:40. Sníh se zase bořil. Hrozba další noci ve stanici lanovky nás ale přiměla k nepřetržitému svižnému pochodu a lanovku jsme právě tak stihli.
Rychlozávěr - příště bych si vzal padesátku lano, asi by stačilo zase poloviční, jinak výzbroj stejnou, lezl bych dříve a rychleji :-). Útěchou nám budiž, že jsme postupně byli na všech vrcholech hřebene.
| CHF | CZK | ||
| doprava do Švýcarska | autovlak Furka | 25 | 430 |
| kemp Randa | osoba | 6 | 103 |
| auto | 3 | 52 | |
| stan | 7 | 120 | |
| daň (za celý pobyt) | 3 | 52 | |
| vzdušné (za dny kdy osoba) | 1 | 17 | |
| doprava do Zermattu | minibus kemp - Zermatt | 4,5 | 77 |
| vlak Täsch - Zermatt | 7,6 | 131 | |
| prodejna klobás | klobása | 6 | 103 |
| Bufet Wilde Hilde Zermatt | půlka kuřete, pivo | 8 | 137 |
| Donerkebab Zermatt | malý | 7 | 120 |
| velký | 10 | 172 | |
| malý v menu | 12 | 206 | |
| velký v menu | 15 | 258 | |
| lanovka na Klein Matterhorn | bez slevy se vstupem na atrakci "jeskyně" | 90 | 1546 |
| kupované v kempu, bez "jeskyně" | 75 | 1289 | |
| doprava k východisku trasy na Dóm | parkování v garážích u nádraží v Täschi | 9 | 155 |
| Domhütte | polopenze | 65 | 1117 |
| pivo | 6,5 | 112 | |
| čaj hrnek | 4 | 69 | |
| čaj 1 litr | 5 | 86 | |
| vůdce | Matterhorn | 1177 | 20224 |
| Breithorn | 185 | 3179 | |
| poloviční hřeben Breithornu | 342 | 5877 | |
| Castor | 365 | 6272 | |
| Pollux | 348 | 5980 |