rusky
anglicky
Bajankol (5791 m podle Klasifikace cest na horské vrcholy) se nalézá v hřebeni Sary-džas v Centrálním Ťan-šanu mezi vrcholem Kazachstán a Pikem Odinnadcati (foto 2).
Bajankol je podle výšky třetí největší v dolině (po Mramorové stěně 6350 m Piku Sejmonova 5816 m). Dal název celé dolině, snad proto, že při cestě padesátikilometrovým bajankolským údolím je jediným vrcholem závěru doliny, který je z dálky vidět. (foto 1).
Prvovýstup (severním hřebenem) podnikl Vladimír Šipilov v roce 1953. (Zde je historický popis výstupu, ovšem jen v ruštině.)
Výstup severním hřebenem (V. Šipilov, 1953), obtížnost 4B, sněhovo ledový (schémata 2, 3, 4, 5).
Severní hřeben Bajankolu nepředstavuje zvláštní orientační nebo technické problémy, jestliže nepočítáme sám příchod k nástupu a prudší úsek skal a ledu na jeho počátku (200 m, 45 stupňů, zde nutné cepíny, vývrtky).
Ze základního tábora u řeky Bajankol (BC) jsou k dosažení vrcholu třeba dvě noci ve stanu. První u úpatí severního hřebene (C1) a druhá v polovině cesty k vrcholu (C2).
Začátek přístupu k cestě je totožný s cestou na sedlo Odinnadcati. Blízko pod základním táborem se stékají dvě ramena řeky Bajankol. Je třeba se dostat na její levý břeh (přejít obě ramena nebo řeku pod soutokem). Jestliže to kvůli množství vody je obtížné, pak je možné údolí přejít po druhé straně po ledovcích - z BC zamířit k Mramorové stěně, přejít ledovec Mramorové stěny (blízko jeho zakončení), přejít úpatí severního hřebene Kazachstánu a pokračovat přes dolní ploché místo ledovce mezi severním hřebenem Piku Kazachstán a severním hřebenem Bajankol ((severní) Kazachstánsko-Bajankolský ledovec, vlastní terminologie). U úpatí severního hřebene Bajankolu je pak možné postavit C1 (3700 m). Trvání cesty - půl dne, dle obtíží s přechodem řeky a hledáním cesty přes ledovce.
Severní hřeben se z doliny zdvíhá dvěma žebry - severo-východním a severo-západním (vlastní terminologie), které se spojují ve výšce 4500 m. Při výstupu SV žebrem suťoviště přechází v prudší úsek nepříjemných lámavých skal (špatné možnosti jištění), které jsou zprava již lemovány ledem (100 metrů, 45 st.). Potom skály končí a zbývá 100 m ledu se stejným sklonem (45 st., nejtěžší místo výstupu) (foto 6). Zbytek výstupu je již jen sněhový. Vhodná místa pro druhý tábor jsou ve výškách 4400 m (C2, na skále mimo sníh, toto místo je dosti nízko, foto 7), 4800 m (C2', nejmírnější část hřebene – 20 st.) a 5200 m (C2'', tam kde se hřeben jakoby rozpouští v severním úbočí vrcholu). V C2' a C2'' již nejsou úplně rovná místa pro stany.
Úsek od 5200 m k vrcholu je také jednoduchý, sklon 30 st. (foto 9). (Cestu z С1 4400 m k vrcholu jsme ušli za 6 hodin - příznivé počasí, boření do 15 cm, špatná aklimatizace).
Při sestupu je možné z C1 (4400 m) sejít skalami východního úbočí severního hřebene na Kazachstánsko-Bajankolský ledovec a tak se vyhnout prudkému úseku na SV žebru. Nejpříznivější sestupová cesta ale končí nad velkou trhlinou, která zabraňuje sestupu po levém okraji ledovce. Tomu se lze vyhnout sestupujíc na ledovec níže (severněji). Jestliže se přece jen ocitneme nad trhlinou, je možné vystoupat několik desítek metrů na horní plochou část ledovce, po ní přejít doprava. K-B ledovec je osamoceným žebrem/hřebenem rozdělen na dvě části, máme tedy na mysli přechod k onomu osamělému žebru. Žebro zde brzo končí, v tomto místě sestup 70 m ledovcem, sklon 40 st, jištění. Pak již je možné pokračovat jednoduše dolů středem ledovce. Přechod do BC nebo zpět do C1 je možný pouze v jednom místě - v dolní ploché části ledovce (tam kde je přechod z BC do C1)(schéma 3 a 5).
1.Bajankol a Chan-Tengri
2. Údolí Bajankol (legenda)
3. S hřeben Bajankolu (legenda)
4. S hřeben Bajankolu (legenda)
5. Plánek výstupu
6. Led 45 st.
7. С2.
8. Ráno v den výstupu.
9. Pod vrcholem.
10. Bajankol 5791 м.
Poznámky
С1. Výstup na Bajankol jsme podnikli v polovině srpna r. 2002. V tom roce nikdo na Bajankol nelezl a tak našim jediným zdrojem informací byl popis výstupu na stránkách V. Kopylova (anglicky). Přechod řeky byl nemožný a tak jsme hledali přístup k cestě. Místo pro první bivak (C1) popisované Kopylovem jsme nenašli. To ale nebylo moc důležité.
SV nebo SZ žebrem? Z textu Kopylova to není jasné. Podle obrázku se zdá, že výstup jde SV žebrem. Z historického popisu prvovýstupu (rusky) se zdá, že Šipilov chtěl zprvu dosáhnout vrcholu přes sedlo Odinnadcati, i když sedlo ani vrchol Odinnadcati nenazývá jménem. Popis pak snad více odpovídá SZ žebru (prudší úsek ledu bylo možné obejít po skalách a zejména - bloudění mezi obrovskými trhlinami). Je možné a pravděpodobné, že v roce 1953 byla větší část ledovce pokrytá sněhem. Zdá se, že na SZ žebru není prudší místo. Výtup vedený tudy by pak byl vhodný pro méně zkušené. Jediným proti jsou trhliny, které jsme viděli v horní mírné části žebra. (schéma 3 a 5). Na SV žebru a vlastním severním hřebeni takové trhliny nejsou.
С2. Věděli jsme, že C2 ve výšce 4400 m je nízko pro výstup na vrchol, ale byli jsme špatně aklimatizovaní a dali jsme přednost většímu převýšení bez zátěže. Navíc jsme se v té době domnívali, že Bajankol měří 5450 a ne 5791 m. Rozdíl 350 m se nezdá velký, ale za těchto okolností to bylo dosti nepříjemné. Nesprávná hodnota byla na stránkách Kopylova v textu opravena, ale stále se nachází obrázku tamtéž a na CD.
Sestup. Na zpáteční cestě jsme se rozhodli sejít z C2 východním úbočím hřebene na K-B ledovec. Na ledovci jsme se ale ocitli nad velkou trhlinou na jeho levém okraji. Tam jsme se neshodli na správné cestě a tři z nás se vrátili suťovým kuloárem do poloviny úbočí a sešli na ledovec níže (severněji) a dva prošli druhou popsanou cestu - kolem osamělého žebra.
Literatura. 1. popis výstupu popis výstupu na stránkách V. Kopylova (anglicky). Překlad odstavečku popisujícím výstup je zde:
V horní části údolí jsou 2 místa k bivakování. Vzdálenější leží mezi 2 morénami které shlíží na Bajankolský ledovec. Vrtulníkem za Karakary za 40 min nebo pěšky. Cesta sleduje severní hřeben Bajankolu. Používáno jako trénink na Chan-Tengri. Velmi dlouhá cesta. 2 dny nahoru a dolů, takže věci na spaní s sebou. Po opuštění tábora sledovat morénu, jít lehce východně, dokud se nedostaneš na severní hřeben. Ten vede k vrcholu. Bivak buď na cestě nahoru nebo dolů, ve výšce 5100-5300 m.
2. výšky hor a klasifikace výstupu - Klasifikace výstupu na horské vrcholy, třetí vydání, opravené a doplněné, Moskva, vydavatel I.V. Balabanov 2001
3. historický popis prvovýstupu - kniha Zatulovského (název neznám)