Ťan-šan 2002

Kontakt na cestovní kancelář (leteckou společnost?) Pulkovo - http://www.pulkovo.cz/cz/kontakt.htm  - stránky cestovky

Velvyslanectví Ruska v Praze - http://www.mzv.cz/stare/_urady/zahranicni_urady/rusko.html - informace na stránkách MV

   

Mapy/P>

    Centrální Asie  - na stránkách Asia Tourism

    Západní TS (oblast Ala-Arča) - na stránkách V. Kopylova

    Severní TS - na stránkách VK

    Centrální TS - na stránkách VK   

    Centrální TS  - na stránkách Asia Tourism

    Alma Ata - na stránkách Asia Tourism

    Oblast Mramornoj steny - akce "zimní přechod Karlytau-M.s.", viz níže, mapa trochu nepřehledná

 

Jiné (co bylo na internetu)

Cestovní kancelář Asia Tourism  - nabízejí placené výstupy na Chan Tengri atd, sehnání víz, na stránkách všeobecné informace o republikách, mapy

 

Tien-shan na stránkách Vladimíra Kopylova - anglicky (a někde asi i rusky), je to stejný text jako okopíroval Ondra na HS

Historie. V čínské části žije 900 tis. Kazachů a 100 tis. Kirgizů, ale mluví stejně. Tien Shan byl nazýván Tengri Tag – Hory duchů. Číňané přejmenovali na Tien Shan – Nebeské hory. První Evropan, který tam pronikl v 19. století – Petr Semionov. Voják, znal zoologii, botaniku, mineralogii atd, nejradši zeměpis. Jeho přínos pro Tien Shan velký. Vyrazil z Alma-Aty v r 1856. Předtím trénoval v Alpách. Došel v tom roce k Issyk Kulu. Následující léto vyrazil s 1500 (!) muži a došel na průsmyk Santas (nebo Průsmyk počítaných kamenů). Podle legendy Tamerlan, když chtěl vést výboje východně, nařídil aby každý voják u Issyk Kulu vzal kámen a vzal ho do průsmyku. Tam byla hromada. Na zpáteční cestě zas vzal každý kámen a tak Tamerlan věděl, kolik mužů ztratil. Semjonov vystoupal do 4200 m. Pak místo k jihu se vydali na východ k Číně a dostali se do nejvyšších hor. Myslel, že Chan Tengri je nejvyšší. Na začátku 20. století sem zabloudil italský princ Cesare Borghese. Došel na dohled Chan Tengri. Jeho informace důležité pro Merzbachera, mnichovského geografa.V roce 1902 chtěli vylézt na horu. Vyšli Bajankolským údolím, ale pak se nemohli dostat přes rozervaný hřeben. Pak na něj šli z Engilčeku. Cestu jim zablokovalo jezero, které po něm později bylo nazváno. Expedice tak zastavila po 15 km pochodu po jižním Engilčeku, Merzbacher pak pokračoval sám k hoře a tam konstatoval, že to nejde.

            Pohoří je velké 800 x 2800 km (z toho polovina – 1500 km, v Číně). Má 30 vrcholů nad 6000 m. Nejvyšší Poběda 7439 a Chan Tengri 7010 m. 2 nejsevernější sedmitisícovky na světě.

            Issyk Kul má 6 tis. čt. metrů a je hluboké 700 m. Znamená „svaté jezero“.

            Z horolezeckého hlediska lze část Tien Shanu mezi Kazachstánem a Kirgizstánem rozdělit na Západní, Severní a Centrální.

            Západní TS zahrnuje Kirgizské hory. Tam začíná oblast Ala-Archa. Severní TS je severně od jezera IK. Je tam Zaalajski Alatau a Kungey Alatau. Centrální TS je jižně a východně od jezera – Terskij Alatau, Sardzhaz, Kuj-liu, Tengri Tag, Engilček, Kokšaal-tau a Meridionalnyj Chrebet.

            Podnebí drsné, náhlé změny a časté deště. Způsobeno blízkostí pouště Takla Makan. Hranice sněhu je mnohem níže než na Pamíru – 3200 m.

            Jezero Merzbacher. Nazváno Pogrebeckým, který první vylezl na Chan Tengri. Situováno blízko junkce ledovců Jižní a Severní Engilček. Má dvě nádrže o různých úrovních, pokryto ledovcem. Horní má průměr 2 km a je o 400 m výše. Foto.

            Tradiční je lov se zlatým orlem. Schopní ulovit lišku.

            Charin River valley. údolí hradů, 200 km od Alma Aty, jako Grand Canyon v Koloradu

            Buzkashi.

            stránky 113-114 chybí

            Západní TS (oblast Ala-Arča). Mapa.. … Kirgizský Alatau – 400 km východozápadně. Z Biškeku 45 km použitelné silnice. Na konci je kemp Ala-Archa. Hřeben Ak-su – nejvyšší část pohoří. Horší počasí v létě. Nejvyšší hory – Semjonova Tansanskovo 4875 m, Mt Korona (, Svobodnaja Korea. Tam až kilometrové monolity. Schéma Západního TS. Nákres severní stěny Korony. Nákres kde je Semjonov-TS, první a druhá věž Mt Korona, Iziskatel

            Severní žebro první věže Mt. Korona, 4810, 4A, schéma - skupina Korony ze severu, 6 cest, foto - skupina Korony ze severu

                        Iziskatel 4400 m 2A

                        První věž Mt Korona ze západu, 3A, schéma 1 - skupina Korony, Iziskatel, schéma 2 - detail první věže, foto -  skupina Korona od západu)

                        schéma - 5 a 6 věž Korony od jihu, 7 cest, foto - Mt. Korona od jihu

                        Box Peak 4200, 1B

                        Severní žebro Teketor Peak 4400, 3B

                        Spodní cesta na Svobodnuju Koreju 4700, 5A, schéma, od severu, foto

            Severní TS. Mapa. Zaalijskij Alatau. Alma-Ata (matka jablek) jen 40 km. Lyžování v Malo Almaatinskoe valley, Chimbulak ski resort – až 3200 m. Z údolí lze na Tujuk-Su 4200, Pogrebetskovo 4200, Molodožnuju 4200, Komsomola 4300 m. Výchozí bod Meteorologická stanice Molodežnaja 3400 m, dobře zařízená. Nejvyšší Talgar 5000m, výstup těžší – přístup helikoptérou nebo autem a 12 km pěšky. K jezeru IK je možno projít jednoduchými průsmyky v Zaalijskem a Kungey Alatau. Žádné nákresy.

                        Jižní žebro Komsomola 4400m, 2A

                        Západní žebro Amangeldy 4000 1B

            Centrální TS. Mapa.

Karakol. Foto - oblast z vrtulníku. V severní části hřebene Terksej Alatau, který sbíhá k IK. Alplagr Karakol (foto , blbé , pohled k východu) je na březích stejnojm. řeky, čistá voda, modříny. K dojetí z města Převalsk. Nad táborem amfiteátr hor s 2 vršky nad 5000 m – Karakolski 5300, se sedmi cestami 4B-5B a Džigit (jezdec) 5200 m, 12 cest, 10 z nich 5 a 6. Všechny trvají 3-5 dní.

                                    Albatros 4700, 2B, schéma Albatros a Džigit, severní a východní strana, 10 cest

                                    Chobot na Slonenka 4700, 4A, schéma Džigit, Festivalnaja, Slonenok a Karakolskij, foto - severní stěna Slůněte

                                    Západní hřeben Džigitu 5200, 4A, foto - severní stěna Džigitu, západní stěna

                                    Západní hřeben Karakolskij 5300, 4B, foto - severní stěna Karakolskij - 1

                                    2 cesty Karalolskij - jen schéma, ze severu a SV, 5A a 5B, foto - severní stěna Karakolskij-2

                        Dzheti-Oguz. Znamená 7 býků, legenda se vztahuje k červeným pilířům při vstupu do údolí (foto údolí). Nedaleko od Karakolu. Také v severní části Terskej Alatau. 2 údolí – Dzheti Oguz a Baytor. Údolí se setkávájí v úrovni lesa. Tam se dá dostat polní cestou. Tam možno základní tábor. Odtud se leze na Oguz-Bashi, Armstrong 4900 a Baytor 4700. Krásné sněhové a ledové cesty. Nejvyšší Ogus Baši (hlava býka 5200), 3 cesty 5-6. Dá se sem dostat z Převalska, cestou paralelní s tou co vede do Karakolu. Foto - severní stěna Oguz Baši

                        Tengri tag. Engilček (Malý Princ), nejdelší ledovec v TS, 65 km, odděleny 40 km hřebene Tengri Tag. Tam je Chan Tengri i Pobeda. Do oblasti se chodí z mezinárodního horolezeckého tábora Karakara. Kouzelné údolí, zeleň. 2000 m, stany, kantýna, sauna. Za 8 hodin autem z Alma Aty nebo za půl hodiny vrtulníkem.

            Chan Tengri. Pogrebecký vylezl 1931. Od jihu, problémy s dopravou proviantu. Jeho cesta je klasická (schéma). 1964 Romanov a Kušmin – severní žebro ze Severního Engilčeku – Mramorové žebro. Východní stěna poprvé 1988. Technicky nejtěžší na severu, 1974 Myslovskij a Studetin. Výstup trvá 12 dní, rekord Gleb Sokolov – tam a zpět za 14,5 hod, v roce 1992. Výstup 5A. Přístup z mezinárodního tábora, pak do základního tábora. Do základního možno z Alma Aty. Základní tábor – stálá kuchyně, sauna, pohodlné stany. Soutok ledovců J. Engilček a Zvjozdočka, 4000 m.

                    Schéma cesty z jihu, foto Mramorové žebro z J

                    Schéma západní žebro, foto Z hřeben ze sedla

                    Schéma severní stěna, foto S stěna

            Pobeda. Do 30 let mysleli, že největší je Chan. První pokus 1938 Gutman, pochybnosti, že tam vylezli. První úspěšné vylezení – 1956, vedené Abalakovem. Trvalo 30 dní. Nazván Abalakovem. Vítr z Takla Makan – Tisíc Ďáblů. Výstup 5B. Nákres

Bajankol.(verze téhož v ruštině)(Mapa) Největší údolí v Centrálním TS. Jen pár km od čínských hranic. 8 hodin autem z Alma Aty. V zimě nepřístupné. Údolí se zužuje k jihu, 3200 m a končí v ledovci Saridzhaz. Tam 7 vršků nad 5000 m. Kazachstan 5700, nevylezen. Bajankol 5500, Semjonova 5800, Karli—Tau 5500, Pograničnik 5300, Odinnadcati 5300 a Marmornaja stena 6400 m (foto). V dáli Chan Tengri. Tudy chtěl proniknout k Chanu Merbacher, ale Saridzhaz ho nepustil. Je to ale možné, Průsmyk Odinadcati je vysoký – 5300, ale lehký. Vede k severní straně Chanu nad Severním Engilčekem. Zde se dá lézt slavným „sedlem“ a pak západním žebrem, relativně lehkou cestou.  Schéma hřebene Saridžas kde jsou 4 cesty – Mramoranaja s., Karlitau, Bajankol, Odinnadcati

            Bajankol 4500, 4B. V horní části údolí jsou 2 místa k bivakování. Vzdálenější leží mezi 2 morénami které shlíží na Bajankolský ledovec. Vrtulníkem za Karakary za 40 min nebo pěšky. Cesta se vine podél severního hřebenu Mt. Bajankol. Používáno jako trénink na Chan. Velmi dlouhá cesta. 2 dny nahoru a dolů, takže věci na spaní s sebou. Po opuštění tábora sledovat morénu, jít lehce východně, dokud se nedostaneš na severní hřeben. Ten vede k vrcholu. Bivak buď na cestě nahoru nebo dolů, ve výšce 5100-5300 m.

 

výstup na MS - foto

 

 

Zimní (začátek března) přechod Karlytau-Mramornaja stena  - líčení akce, rusky. Šli přes Karla Tau 5400 m. Foto s trasou zde. Pak mě zaujalo, že tam byl velmi ostrý hřebínek (foto). Na hřebínku museli 2x spát, kopali místa pro stany. Bylo jich myslím 6. Hřebínek byl vodorovně, po něm se dostali na plato, a ještě jim zbývalo 1 km do výšky. Cestou se připojuje klasická cesta. Sestup Čínským průsmykem. Jde o zimní přechod, sestoupili 8. března.

Výstup na Mramornuju stenu s cestovkou Asia Tourism Rusky. Přejezd do tábora Ak Kol, z Alma Aty 360 km, 7-8 hod. Pobývání v táborech Ak Kol a Inylček. Výstup na Ak Kol 4200 m. Převoz do tábora Bajankol. Výstup na MS. Ceny za doplňkové služby a zboží v dolarech - nosič na den 30, litr benzínu do vařiče 2, plynová bomba 300 ml 2, den navíc v táborech 20, den navíc v hotelu Sport v Alma Ate 2.

Výstup na Mramornuju stenu s cestovkou Asia Tourism. Anglicky. Velmi podobná akce akce jako v předchozím odstavci i když ne úplně - nezahrnuje výstup na Ak Kol.  Přesun do base kempu na řece Bajankol. Den příprav. Přechod do tábora 1. Přes řeku Keskentas, k ledovcům Mramorové Stěny a Bajankol. 5 hodin chůze, výška tábora 3400 m. Den 5 - aklimatizace, přesun z ledovce Mramornaja stěna kamsi pod Pograničnik, přespání v 4600 m. Den 6. Výstup na Pograničnik 5300m a sestup do tábora 1 3400m. Den 7. Odpočinek. Den 8. Výstup do tábora 4600 m. Den 9. Výstup na Pograničnik, tam tábor. 10. den. Výstup postupně osstřejším hřebínkem až na plato 6200 m, tam tábor. Den 11. Na vrchol a zpět. 12. den - sestup do 4600. 13. sestup do 3400. Celkem 17 dnů. V některých úsecích anglický text popisuje podrobnosti výstupu (sklon, délky ledu atd). Hrubá linie výstupu na obrázku přímo v textu.

Prvovýstup na Mramornuju stenu západní stěnou. Rusky. 30. září. Jeli z Alma Aty do Bajankolu linkovým autobusem. Narvaný, 340 km, levné,trvalo 6 hodin. Trochu s obtížemi hledali auto. Mělo by být terénní - Niva, UAZ nebo náklaďák. Nakonec sehnali Nivu, za 30 dolarů. Incident s opilcem a krádeží.  Kontrola dokumentů na KPP (?, kontrolnyj pograničnyj punkt?). Dokumenty jim zařizovala Asia Tourism. Za KPP silnice v normálním smyslu skončila.Šílená cesta, on by se svým autem nikdy nejel. Tak se dopravili do základny geologů. Další den pěšky 10 km do základního tábora u ledovce Bajankol. Pak výhled na stěnu a na výstup. Panoramatický obrázek s vrcholy MS, Karltau, Kazachstan a Bajankol. Konstatují, že zblízka je stěna převislá. 1. září - vynáška do 4200. 2. září - pokračují ve výstupu bez aklimatizace. Ulezli 11 délek, pak na den zhoršení počasí. Atd atd. Je to dost extrém, lezli to 13 dní, také za den jen několik desítek metrů po nýtech - obr. Byl to první průstup západní stěny. Foto 1 s trasou výstupu, foto 2

 

Materiál ofocený na horolezeckém svazu.

1. Tien Shan

viz Tien-shan na stránkách Vladimíra Kopylova výše na této stránce

 

2. The Pamirs. Kirgizstan a Tadžikistan. Tvar čtverce o straně 250 km. Střecha světa. Vymysleli Peršané. Historie. Nějaké cesty. Fanky – západní konec Pamirsko-Alajského systému. Nejvyšší Čimtarga 5487 m. Oblast Aksu. Kompaktní žula, často 1500 m, často nad 5000 m. Vetšina cest sleduje komíny a trhliny. Blokované sněhem a ledem.

Zbývající 3 materiály se týkají nejlepších vylezených cest v oblasti. To nám asi moc k ničemu není, popisy nemají charakter průvodců.

3. Mountain info/high magazine (197), april 1999. Nejlepší cesty v r 1998 v bývalém SSSR. Pik Komunizmu byl Pik Stalina, teď to je Pik Ismaila Samaniego. V Pamíru se jezdí do Oblasti Karavšin.

4. Mountain info/high magazine (202), september 1999. Cesty vylezené v Tatrách.

5. The American Alpine Journal, 1999. Také cesty v roce 1998. Názvoslovná úvaha o Pamiru-Alaji. 2 hlavní oblasti – Lajlak (nebo Lajlak Ak-su), je tam Ak-su Severní Pík, Iskander a Admiralteec. Druhá oblast – Karavšin (nebo Karavšin Asen-Usen), tam jse Pik Sljozova = Ruská věž, Pík = Bastion, a Asen-Usen (dvojčata).