Hlavní strana Pamír

Užitečné informace

Historie
Zeměpis
Klima a počasí
Čas
Flora
Fauna
Ekonomika a finance
Měna
Obyvatelstvo
Jazyky
Náboženství
Kultura
Sport
Víza
Telefon
Internet
Elektřina
Zdravotnictví
Očkování
Hygiena
Bydlení
Nákupy
Restaurace
Jídla
Muzea
Doprava

Historie

Zaujalo mě, jak mnoho věcí z Tádžické historie nemá žádný styčný bod s tím, co se dělo u nás v Čechách, ani s ničím v mé hlavě, co by tam zanechala školní docházka. Proto je následující pasáž spíše nesoustavná.

Perská říše

Začátek historie je vždycky mlhavý, a proto jsem si pro první zastavení v historii vybral období 6. století př. n.l. až 7 st. našeho letopočtu, kdy dávní Indoiránci jako předchůdci Tadžiků obývali  státy či území nazývané Baktrie a Sogdiana. Baktrie ležela tam, kde je nyní severní Afganistán, jižní Tadžikistán a jižní Uzbekistán. Sogdiana je menší území na severozápadě Tadžikistánu (dnešní pánev Zeravšan a údolí Kaškadarju).

 

Období tak zahrnovalo staroperskou (6.- 4. st.př. n.l.) a novoperskou říši (2.- 7. st. n.l.). Ano, mezi dvěma perskými říšemi byla přes pětset let přestávka, kdy území ovládal někdo jiný (kdo, tím se nebudeme zatěžovat J). Tolik výpisky z Wikipedie.

 

Hm, asi  by se o tom prostě dalo pamatovat, že to bylo období perské říše. I když tam byla ta malá mezera půl tisíciletí.

Invaze Arabů

V sedmém století sem, stejně jako do mnoha dalších míst Evropy a Afriky, přišli Arabové a přinesli islám.

Samanidé

Období Samanidů se vztahuje k 9. a 10. st. n.l. Pro Tadžiky má velký význam, protože představuje období samostatnosti a prosperity. Byla to také doba rozkvětu měst Samarkandu a Buchary, které leží v dnešním Uzbekistánu. Buchara byla hlavním městem.

 

Ismail Somoni, který vládl 892-907, má v Tadžikistánu četné pomníky a byl po něm pojmenován nejvyšší vrchol v zemi (a celém bývalém Sovětském Svazu), který se do té doby nazýval Pik Komunizmu (7495 m). No a taky se po něm jmenují peníze.

 

Je ale zvláštní, jak se mi o této době špatně sháněly informace – na příklad na Wikipedii je o Somonim jen neúplný článek v angličtině a pak už jen ve francouzštině a japonštině.

 

V té době žil například i básník Rudaki, který je též Tádžiky oslavován. Jmenuje se po něm například hlavní třída v Dušanbe. Další věhlasnou osobností té doby byl Avicenna (Ibn Sina, 980-1037). Narodil se poblíž Buchary. Zabýval se vším možným, ale hlavně medicínou. Nejvýznamnějším dílem je Kánon medicíny, podle kterého se vyučovalo lékařství až do 19. století (r. 1800). Předpokládal například malé neviditelné tvory, kteří přenášejí nákazu vzduchem a jídlem a doporučoval pít vodu pouze převařenou. Čímž se v kruhu dostáváme zpět k našemu pobytu v Tadžikistánu a neutěšenému stavu našeho trávicího traktu.

Turci

11. a 12. století bylo v Tadžikistánu obdobím turecké nadvlády.

Mongolové

Turky vystřídali Mongolové. Ve 13. století to byl Čingizchán a v 14. a15. st. Timur (nikoliv „a jeho parta“ nýbrž Tamerlan). Stát, který tak vznikl, byl opravdu obrovský.

20. století

Teď to trochu přeskočíme a zmíníme jen rok 1928, abychom vysvětlili, proč jsou tádžická města Samarkand a Buchara v Uzbekistánu. Tehdy totiž sovětská moc administrativně posunula hranice ve prospěch Uzbekistánu. Účelem snad bylo vytvoření vyváženějších územních celků. Kromě starobylých měst se tak v zahraničí ocitli i mnozí Tádžikové (více než milión).

Naše doba

Datum 27.6.1997 je vyhlášeno za den míru, bylo tak ukončeno pětileté období občanské války. První demokratické volby se konaly v roce 1999. Emomali Rachmonov byl zvolen 97% hlasy. V roce 2006 byl pak zvolen znovu. Oboje volby byly sice demokratické, ale opozice je bojkotovala a byla při nich řada pochybení ve prospěch vládnoucí strany. Například za rodinu mohl volit její zástupce. Taťka vzal občanky a šel za všechny na volební okrsek. Rachmonov je pokračovatel komunistického proruského režimu, v roce 2007 však učinil, snad z populizmu, protiruské gesto – přejmenoval se na Rachmon. Vydal dokonce nařízení, že se slovanská koncovka má ubírat u všech novorozených dětí. To se nesetkalo s pochopením a prezident se rychle opravil, že šlo jen o doporučení (NTV.ru - rusky).  Prezident je dále zajímavý tím, že má 9 dětí.

Zeměpis

Plocha Tadžikistánu 143 tisíc čtverečních kilometrů. To je ani ne dvakrát větší než Česko. Hlavní město je Dušanbe.

Dušanbe

Počet obyvatel – 632 tisíc. Leží ve výšce 800 m, na soutoku říček Varzob a Lučob – slévají se přímo pod mostem na ulici Ismaila Somoniho a tvoří tak říčku Dušanbinka.

 

Historie města trvá teprve 80 let. Do té doby to byla spíše vesnice – již v té době se jmenovala Dušanbe, což znamená pondělí. To proto, že se zde každý týden v pondělí konal bazar. 1929 se Dušanbe stalo hlavním městem. Bylo pak přejmenováno na Stalinabad. To se přeměnilo zpět na Dušanbe za Chruščova v 60. Letech, kdy Stalin přestal frčet. Krátká historie města umožnila centrální plánování a naprojektování velkorysé sítě širokých ulic.

 

Hlavní osou města je ulice Rudaki, táhne se 6 km severojižně  mezi železniční stanicí a bazarem Varzob. Centrum města je kolem jižní části této ulice – mezi ulicemi Somoni a Ajni – vše důležité je zde v dosahu pěší procházky. Nejstarší část města je odsud severně – mezi ulicemi Somoni a Omar Khayam. Centrální náměstí Dusti je na ulici Rudaki, tam kde se ulice probíhající ze severu na jih láme jihovýchodně. Je tam památník Somonimu na oslavu 1100 let samanidského státu (z roku 1999).

 

Lidé na východě prý posuzují život jiné země podle trhů – bazarů. Můžem to taky zkusit. V Dušanbe je asi největší  bazar Barakat (dříve Putovskij) – na ulici Somoni nedaleko prezidentského palace za hotelem Tadžikistán. Je krytý, dostane se tady hlavně jídlo, někdy řemeslné výrobky. Moc jsme si tady nekoupili z obavy před nákazou potravinami. Další nejvýznamnější je asi Šahmansur (Shahmansur, Zeleniy Bazaar, Zeljonyj Bazar, Green Market) blízko náměstí Ajni, prodávají se taky hlavně potraviny. Další jsou Sahovat, Karvon a Sultoni Kabir.

 

Ulice Dušanbe byly po revoluci přejmenovány, místní obyvatelé prý často spíše znají místní názvy (TTT).

Okolí Dušanbe 

Jezero Varzob

11 km severně od města, koupání. Na pravé strany soutěsky řeky Varzob (Varzob gorge) se nalézá vodopád Guzgarf. Je 30 vysoký, cesta k němu představuje asi osmikilometrovou procházku. (TTT)

 

Chtěli jsme se do Varzobu podívat, ale v cestovce říkali, že tam není veřejná doprava, možná jen mysleli MHD a když pojedeme taxíkem že to bude drahé – cca 100 USD. Že se máme raději domluvit s domácím z ulice Gogola.

Gissar

Sídlo 25 km západně od Dušanbe. 7 km jižně od Gissaru je Gissarská pevnost. Vrchol její slávy byl počátkem 19. století, čili ne moc dávno.

Hory

Záleží co už se považuje za hory, ale podle některých zdrojů hory zaujímají 93% území Tadžikistánu. Jiný údaj - více než polovina území leží výše než 3000 m n.m.

 

Hranice věčného sněhu je na západě ve výšce 3500-3600 m, na východě 5800 m. Tato informace pochází z tádžického zdroje a rozptyl je velký, až nepoužitelný. Na Korženěvské jsme na sníh vstoupili ve výšce 5400 m, na Piku Četyrjoch nad táborem 5100 m.

 

A ještě trochu opakování k tématu - v Alpách je hranice sněhu v asi 3200 m, na Kavkaze 3600 m, v Centrálním Ťan-šanu 3800 m a v Peruánských Andách 4800 m. (již jednou uvedeno u výletu do Peru)

Pamír

Je to pohoří o délce asi 800 km, nalézající se převážně v Tadžikistánu. V jistém smyslu to je náhorní plošina. Nejvyšší hora je Pik Ismaila Somoniho o výšce 7495 m (dříve Pik Komunizmu). Je to nejvyšší hora na území bývalého Sovětského svazu. Pamír má centrální postavení v horských systémech Asie. Označuje se někdy jako pamírský uzel, protože z něj jihovýchodně odstupují Karakoram a Himaláje, jihozápadně Hindukúš, severovýchodně Ťanšan, na který ve stejném směru navazuje Altaj.

 

Pamír se označuje jako střecha světa. Je to název starých Peršanů a neznamená to, že je to nejvyšší pohoří světa. Střechou světa se ovšem někdy nazývá Tibet, dle hledání na webu to vypadá, že dokonce častěji.

 

Pamír se vyznačuje významným zaledněním. Nalézá se zde nejdelší ledovec světa (mimo polární oblasti) Fedčenko, který měří 77 km. Dosahuje taky tloušťky až jednoho kilometru. Jinak je ledovcovou velmocí spíše Karakoram – je tam druhý a třetí nejdelší ledovec (Siačhen 70 km a Baltoro 62 km - o ledovci Baltoro z výletu na Gašerbrum). A kdyby se dohromady počítaly Hispar a Biafo, které souvisí, tak by měly 110 km. To by ale asi nebylo úplně korektní, protože spolu souvisí přes sedlo Hispar (5151 m).

 

Fedčenko (*1866) byl ruský vědec, který zkoumal Zaalajský hřeben a objevil stejnojmenný ledovec. Že se jmenuje stejně, to se ovšem ukázalo až potom J.  Místních horách se v minulých stoletích potulovali další vědci – geografové a přírodovědci – většinou Rusové a dávali svá jména, ať již aktivně či pasívně, dalším zeměpisným objektům. Byli to například Semjonov Ťanšanskij, Mušketov, Romanovskij, Weber. Například  v oblasti Korženěvské to je sedlo Mušketova mezi Korženěvskou a Pikem Četyrjoch a z něj spadající ledovec. Základní tábor Moskvina obtéká z jedné strany ledovec Moskvina, z druhé strany ledovec Waltera. Vlastně nevím, jestli tam patří dvojité W, ale v ruštině se to nepozná. Hledal jsem pana Waltera na internetu a našel, že existuje kniha autorů Steinera a Waltera z roku 1935: Auf den Gletschern des Pamir: Ein geologische Abenteuer  (Na ledovcích Pamíru: Geologické dobrodružství). Žádné další informace nikde nebyly.

 

Fanské hory

Leží na severozápadě Tadžikistánu. Nebyl jsem tam, ale představuju si je jako živé hory se spoustou potoků a jezer. Vhodné pro treky. Pro přiblížení k horám je výhodou slušná síť silnici, nejednou asfaltových. Nejvyšší hora je Čimtarga 5487 m.

Vodstvo

Řeky

Řeky patří k povodím Amudarji (75%), Syrdarji a Zeravšanu.

 

A teď to vezmem po vodě z Džirgitalu. Džirgital leží na soutoku řek Koksu a Muksu. Podél Muksu byste se vydali, pokud byste vyrazili do BC Moskvina pěšky. Je zde stejná názvoslovná zvláštnost jako jsme pozorovali v Pakistánu – soutokem dvou řek vzniká řeka jiného jména – a tady je to Surchoba (Surčoba?). Surchoba je horním tokem Vachše a ten se vlévá do Amudarji.

Přehrady

Když jsme jeli do Džirgitalu, tak nám řidič v jednom místě říkal, že tam bude největší vodní elektrárna na světě. Hledání na Wikipedii doma vyjasnilo o čem byla řeč – stavba Rogunské elektrárny na Vachši byla započata v 70. letech, v roce 2007 byla pak obnovena. Pokud se dokončí ve velkorysejší variantě, tak bude mít hladina výšku 335 m, což bude nejvíc na světě. V místních novinách o přehradě píší jako o budoucím zdroji elektřiny pro celou Asii (Fergana.ru - rusky) Tadžikistán však v této disciplíně už prvenství má – v současné době nejvyšší přehrada Nurek leží taky na Vachši, jen 60 km od Dušanbe (Hedvabnastezka.cz) a její hladina je ve výšce 300 m. My jsme kolem Nureku nejeli, protože se naše cesta se k Vachši připojovala více proti proudu.

Klima a počasí

Extrémně kontinentální, 250-300 slunečních dní v roce.

 

Afgáněc – silná písečná bouře, červenec až říjen, trvají 1-2 dny až 5 a více. Může trvat až 10 dní než se prach usadí. Pamatuju si to z Dušanbe z doby před 20 lety.

Počasí na Piku Korženěvské a Piku Komunizmu

Podobně slunečnou reputaci jako celý Tadžikistán má i počasí v samotném Pamíru a s tím, zejména při naší smůle na jiných výletech, musíme vřele souhlasit.

 

Dle načalnika se nikdo předpovědí pro tuto horskou oblast nezabývá a sám načalnik nám nabízel pohled na barometr (který oba máme v džípíesce taky). Během výstupů ovšem vůdci opakovaně rozhlašovali předpovědi tak na 3 dny dopředu, byly ovšem vesměs chybné. Naštěstí tím dobrým směrem (počasí bylo lepší než předpověď). Nikdo nám ale nevymluví že vojáci i civilní organizace, kteří létali s vrtulníky, neměli nějaký solidní zdroj na předpověď počasí.

 

Častý bývá dotaz na teploty, asi v předtuše nějakých hrozných mrazů. Na horách se teplota subjektivně hůř určuje. Jednak je zde větší skutečný rozdíl teplot (např. během dne), subjektivní vnímání teploty pak mění sluneční záření, které je zde silnější, tělesná aktivita při výstupech a další horské vlivy – třeba horská nemoc – vyvolává pocit chladu, neschopnosti se zahřát až zimnice.

 

Takže něco více objektivního – tak třeba když jsme přiletěli do základního tábora (4300 m), tak byl na jezírku místy led, během krátké doby však zmizel. Uprostřed dne za plného slunečního svitu nebylo možné na slunci vydržet, i když to bylo taky dáno snahou neopalovat se. Ve stanu se pak dalo být jen ve spodním prádle s otevřenými všemi vchody. Podobné to bylo v táboře 5100 m na Piku Četyrjoch, tam to byl takový uzavřený sluneční kotel. Ve stejném táboře bylo v noci ve stanu minus osm a venku minus 15. To bylo asi díky jasné noci vůbec nejméně. Ráno v den výstupu na Korženěvskou v 6300 metrech jsme měli ve stanu minus pět stupňů, předpokládáme že venku bylo ještě tak o sedm méně. A nejnižší teplotu na Korženěvské jsme naměřili druhý den ráno – minus sedm stupňů, takže venku minus 14. Žádná pohodička ale taky žádná vražda. Navíc se člověk většinou za pár hodin na sluníčku pěkně ohřál.

 

Na internetu je počasí pro oblast na www.freemeteo.com. Jde nepochybně o výsledky počasového modelu, a to pro místa na celé zeměkouli. Hledat je třeba na záložce Počasí na horách. Do políčka speciální geografické lokality je třeba napsat Pik imeni Ismail Samani – pak to najde počasí pro vrchol piku Komunizmu. Stačí napsat správně jen část názvu (pozor mají Samani, ne Somoni). Model pracuje se zeměpisnými souřadnicemi s přesností na setinu stupně. To představuje (v této oblasti) síť bodů vzdálených poledníkovým směrem 1,1 km, rovnoběžkovým asi 800 m. Když se vezmou souřadnice Piku Komunizmu a zaokrouhlí se na setiny stupně, tak vznikne bod, se nalézá asi 700 metrů jihovýchodně, zaokrouhlování na setiny je tedy pro účely předpovědi počasí určitě OK. Nenalezl jsem však způsob, jak hledat počasí pro jakékoliv souřadnice. Je tam pouze možnost hledání přednastavených lokalit po zadání souřadnic. Když se však použijí souřadnice BC, tak to najde hřeben Garmo, který je 28 km západně (a nikoliv Pik Somoni, který je vzdálen jen 8 km jižně). Korženěvská tam, zdá se, není.

 

Odkaz na Pik Komunizmu: http://www.freemeteo.com/default.asp?pid=32&la=12&gid=1221252

(číslo 12 znamená jazyk češtinu, číslo 32 je první záložka výsledku, 1221252 je zřejmě pořadové číslo lokality)

 

Umožňuje nastavit automatické odesílání emailů 2x denně, dá se dokonce nastavit, že se hlášení pošle jen při určité teplotě či srážkách atd.

Čas

Čas v Tadžikistánu je napřed o 5 hodin oproti Greenwichi (GMT – greenwich mean time, UTC – coordinated universal time). Čechy mají oproti UTC posun jednu hodinu (SEČ – středoevropský čas, CET – central european time), takže v Tadžikistánu mají o 4 hodiny více. Ještě se do toho ale plete, že my si posouváme čas na letní a oni ne, takže po dobu letního času u nás je v Tadžikistánu o 3 hodiny více.

 

Den tady trvá 14 hodin a 11 minut a je  kratší než u nás o hodinu a 40 minut. Myslí se tím doba mezi astronomickým východem a západem slunce. Z praktického hlediska – tedy hlediska, že můžete být venku bez baterky – je den ve skutečnosti trochu delší, protože je vidět nějaký čas před východem a nějaký čas po západu slunce. Nezapomínejme totiž, že jsme o 1200 km blíže k rovníku než Praha a v létě se na severní polokouli den zkracuje přibližujeme-li se k rovníku. Na rovníku je pak den nejkratší – 12 hodin – slunce vychází i zapadá v šest. Hlavní praktický důsledek pro život v základním táboře je, že se večer stmívá o hodinu a půl dřív a je záhodno uvařit ještě za světla. (Východ-západ slunce: BC 5:20-19:30, Praha 5:05-20:56. Ráno a večer není rozdíl stejný kvůli našemu letnímu času. Časy platí pro BC a Prahu 27.7. – pro jiná místa a čas by to zas bylo trochu jiné.)

 

Čas se v Tadžikistánu deformuje ještě dalším způsobem – časové jednotky se místně nafukují – například 20 tádžických minut je asi hodina deset, zítra je popozítří, někdy je nikdy atd. Platí to zejména o slibech Middle Asia Travel and Venture Club, cestovky z Dušanbe.

Flora

Viz kytky v základním táboře.

 

Systém klasifikace živočišných a rostlinných druhů. (Wikipedie)


Animals and plants

czech

latin

english

german

spanish

french

japan

říše

regnum

kingdom

Reich

reino

règne

kmen

phyllum

phylum

Stamm

filo

phylum

oddělení

divisio

division

Abteilung

división

embranchement

třída

classis

class

Klasse

clase

classe

řád

ordo

order

Ordnung

orden

ordre

čeleď

familia

family

Familie

familia

famille

rod

genus

genus

Gattung

género

genre

druh

species

species

Art

especie

espèce

Fauna

Tato kapitola neobsahuje žádné informace.

Ekonomika a finance

Tadžikistán je nejchudší stát ve střední Asii. Hrubý domácí produkt na hlavu je 1800 USD (Kyrgyzstán 2000, Kazachstán 11 tis., Rusko 14700, Česko 24200, Wold faktbook - https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/pe.html). Průměrný měsíční plat je asi 60 USD, v sousedním Kyrgyzstánu dvakrát větší (statistiky Společenství nezávislých států).

 

V TTT jsou z neznámého důvodu údaje jiné - průměrný plat 19 USD, průměrný důchod 5 USD. Jde o údaje pro rok 2005.

Měna

Měna je somoni (TJS), dělí se na 100 diramů. Eur má nyní 5 somoni, jeden somoni má nyní 5 Kč (2008). Historicky je asi hlavní zahraniční měnou USD, například ATM ho nabízejí k výběru jako alternativu k somoni. Nevím  ovšem, k čemu by to bylo dobré. Víza na letišti všichni platili v USD, naše platba v EUR je ale nezaskočila.

 

Dovoz místní a cizí měny není omezen, vyvézt je možné jen množství deklarované při příjezdu nebo – bez vysvětlení – max 2000 USD (TTT). Takže policista na letišti, který na nás při odletu pomrkával a chtěl se dívat do našich peněženek, možná skutečně plnil jen svoje povinnosti. Když nás pak žádal o zbytek našich tádžických peněz, tak to bylo zas zaobaleno do žertu. Nám však do smíchu nebylo.

Směnárny

Mají zakázáno zákonem v obchodech přijímat jinou měnu. Certifikovaní směnárníci na různých místech, např. jako součást  různých obchůdků. Směna možná na mnoha místech, vypadalo to solidně.

ATM

Automaty lze v centru města bez problémů nalézt. Jeden byl např. v prodejně Orima blízko nás.  Často je v automatu uvedeno, že vydávají max. 1000 somoni (5000 Kč), platí to ale asi jen pro místňáky, na naše karty bylo maximum 600 somoni. Nabízejí většinou i výdej USD. Někde prý i ruble (TTT).

Obyvatelstvo

6,8 mil, 26% ve městech

Hustota 47 obyv./km2

 

Národnostní složení:

Tadžikové 80%

Uzbekové 13%

Rusové 1%

Kirgizové 1%

 

Za dob SSSR tvořily evropské národy 10% - Rusové, Ukrajinci, Bělorusové a etničtí Němci. 2/3 Rusů utekly za občanské války do Ruska nebo severního Tadžikistánu.

 

Většina Tádžiků žije v zahraničí:

Uzbekistán – 1,2 mil

Afganistán – 6 mil (anexe Kábulem v 18. století)

Desítky až stovky tisíc Tádžiků žijí v Kirgizstánu, Kazachstánu, Rusku, Iránu, Číně a Pakistánu.

Do zahraničí jich každoročně odchází pracovat 500-800 tisíc.

Jazyky

Patří do skupiny perských jazyků, má velmi blízko k afgánské a iránské perštině (dari a farsi), kurdu a osetštině. Tadžikové si s Afgánci a Iránci rozumějí. Písmo bylo dávno sogdianské, pak persko-arabské – do 1929, píše se tak v Iránu a Afganistánu, a pak latinka. Od roku 1940 azbuka.

 

Dorozumívacím jazykem je stále často ruština.

 

Třetím nejčastějším jazykem je uzbečtina. Používá ji skoro čtvrtina obyvatelstva – etniční Uzbekové a mnozí Tádžikové. Uzbečtina patří do turkické skupiny jazyků.

 

Na Pamíru se hovoří jinak – jazyky si nejsou podobné s tádžičtinou ani mezi sebou. Je to východní skupina íránských jazyků. Nemají psanou podobu.

Náboženství

90% obyvatelstvo vyznává islám, zbytek ostatní náboženství. Oficiální statistiky nerozlišují sunnity a šíity.(MVČR)

Zoroastrismus

Náboženství, které se uchytilo zejména v Iránu a Afganistánu (a tak se vysvětluje, že jsem o něm dohromady neslyšel J). Vzniklo snad v 6 století před naším letopočtem a váže se k němu jméno proroka Zoroastera (Zarathustra). Povědomé nám to je proto, že Nietsche napsal dílo „Tak pravil Zarathustra“. Zoroaster byl autorem tzv. Avest (napomenutí), kde verši zprostředkuje svoje vize. Jazyk knihy se nazývá Avestos a z něj se vyvinula perština. Zoroastrismus byl v 7. století v Tadžikistánu vystřídán islámem.

Muslimové

Malé opakování: Muslimové se dělí na sunnity a šííty. K rozdělení došlo už v 7 stol. n.l. po smrti proroka Mohameda. Sunnitové chtěli volbu Alího Bakry, ale šítové si mysleli, že moc má zůstat v Mohamedově rodině. Sunnité představují 90% muslimů, tvoří obvykle ve státě většinu – kromě Iránu a Iráku. Šítové jsou obvykle v opozici a jsou pronásledovaní.

Sunnitové

V Tadžikistánu je 237 mešit. Největší je Mavlono Yakubi Charkhi – nalézá se 10 km od centra Dušanbe ve vsi Gulistan. Významná a z centra dobře dostupná je mešita Khaji Yakub. Nalézá se za hotelem Avesto na ulici Rudaki. Byla postavena 1990. Kromě vlastní mešity tu je Islámské centrum, kde sídlí náboženská rada a studuje zde 900 studentů.

Šítové (ismailisté)

Šítové jsou v Tadžikistánu představováni hlavně ismailizmem, nalézají se na Pamíru v oblasti Gornyj Badakšan. Komunita čítá asi 100 tis. lidí. Nemají mešity, svaté muže ani týdenní svátky. Ženy se nezakrývají a vzdělávání je podporováno. Na ramadán drží jen třídenní půst. V čele církve stojí Aga Khan, který je současně uctíván. Aga Khan je oficiální jméno, který každý vůdce přijímá a odlišují se pak čísly. Ten nynější má číslo IV. Zajímavé je, že v Tadžikistánu nežije, dokonce se tam ani nenarodil. Pochází (1936) ze Švýcarska a žije v Paříži, je to podnikatel. Mnohokrát Pamír navštívil. Ismailizmus se rozšířil také do severního Pakistánu, přilehlého Afganistánu a východní Afriky.

 

Zajímavostí je, že v roce 2007 byla v zemi zakázána sekta Svědci Jehovovi (Wikipedia.cz).

Kultura

O básníku Rudakim z období Samanidů už se mluvilo. Podle spisovatele Ahmada Donishe (1827-1897) byl pojmenován vrchol vedle Piku Četyrjoch. Spisovatel Mirzo Tursunzade (1911-1977)  má zase v Dušanbe ulici. V ní sídlí cestovka Middle Asia Tourism and Venture Club. Ajniho divadlo opery a baletu (Ayni Opera & Ballet Theatre) na Rudakiho ulici (č.p. 28) stojí za návštěvu, také údajně pro pěknou vnitřní výzdobu. (TTT)

Sport

Stále populární je tádžický zápas guštingiri (TTT). Jednou jsme viděli v BC vedle jezírka jak Ofarin zápasí s hlavním kuchařem (a vyhrál). Tak snad to bylo ono. Pak nás jednou zaujalo, že si ženy pracující v kuchyni v BC večer po skončení úklidu sedly do společenské místnosti s pustily se do šachů.

Víza

Je možné vybavit předem, to je ale třeba komunikovat ze zastupitelstvím ve Vídni, protože u nás není. Druhou možností je vydání víza na letišti. K tomu je třeba na letišti předložit pozvání – v našem případě pozvání cestovky. Říkají tomu visa support/vizovaja podderžka.

 

Nejprve nám tedy naše cestovka emailem poslala žádosti o víza. Ty jsme měli vyplněná, podepsaná a s fotografií přivézt. My jsme žádost ovšem spontánně vyplnili, podepsali a opatřili fotografií digitálně a obratem poslali zpátky. Na letišti úředník pak už žádost vidět nechtěl, zajímalo ho jen pozvání. Tak nevíme jak to má správně probíhat.

 

Vydávání víz na letišti v Dušanbe probíhá v místnosti, která je ještě před pasovou kontrolou. Chvíli jsme omylem stáli ve frontě na pasovou kontrolu, která ovšem postupovala děsně pomalu a pak jsme si šli vyřizovat víza. V místnosti jsou u stěn židle, takže žadatelé při čekání sedí. Jestli se předbíhají, to ovšem záleží jen na nich. Nikde není napsáno, co má člověk dělat ani to nikdo neřídí. Při vstupu do místnosti je třeba nečekat a přistoupit k prvnímu úředníkovi - i když to vypadá, že nemá čas - a svoje dokumenty mu vrazit. Ten je položí na konec hromady pasů a pozvání. Úředník je i ve dvě ráno přívětivý a mluví anglicky. Jen je strašně pomalý a nevysílá žádné informace. Druhý úředník vybírá peníze, takže k němu je pak třeba čekat další frontu. Jak bylo řečeno tak k vystavení víza je třeba pas a pozvání, žádost nechce. Naše pozvání obsahovalo datum příjezdu a odjezdu, navíc ale celkovou dobu, která byla 30 dnů. Nevím jestli se úředník spletl, ale vzal za hlavní tu dobu 30 dnů, což bylo ovšem o 2 dny kratší než bylo potřeba. Na chybu jsme hned upozorňovali, ale nechtěl to opravit. Zástupci naší cestovky, kteří tam už byli, říkali že to zařídí. Za vízum jsme platili 46 EUR. Ostatní většinou platili dolary, s EUR ale nebyl problem. Celá procedura zabrala 3 hodiny, což bylo v časných ranních hodinách po probdělé noci dost nepříjemné.

 

Při odjezdu se ukázalo, že propadlé vízum je velký problém. Nenechali nás nastoupit do letadla. Strávili jsme na letišti – nevyspalí a bez jídla – asi 12 hodin. Pak cestovka našimi penězi uplatila konzula, který přišel asi mimo pracovní dobu a vystavil nám víza na další 3 dny (takže každému za 100 EUR).

Telefon

Mezinárodní předvolba +992

Pevné linky

Volání z normálních telefonů do zahraničí může být dle TTT trochu porod – musí se volat přes spojovatele. Tomu se zadá číslo a on, za minutu až hodinu závolá zpět, že spojuje. Ještě v tom figurují nějaké předplacené karty, pak to může váznout na tom, že spojovatel neumí anglicky atd. (TTT)

Mobilní síť

Pokrytí území a lidí

Z mapy pokrytí Tadžikistánu jsem ještě doma vyčetl, že mobilní signál bude jen Dušanbe a max. 40 km za město. Pak to bylo ale mnohem lepší, signál byl na mnoha místech, kterými jsme projížděli na cestě do Džirgitalu a byl i v samotném Džirgitalu. V BC ovšem už ne. Tádžičtí mobilní operátoři neposkytují datové přenosy GPRS, takže nejsou možné MMS (to možná děláte) a práce s emaily pomocí klientů v mobilech (to spíš neděláte).

 

Je to tedy tak jak jsme se již vícekrát po světě přesvědčili – možnost mobilního spojení je pro každého člověka velmi lákavé a promítnuta do ekonomických pobídek je mocným podnětem k rozšiřování sítě. Velké změny v pokrytí jsou tak možné každý rok.

 

Navzdory chudobě země má mobil kde kdo. Například v rukách řidiče co nás vezl z Džirigitalu zpět do Dušanbe představoval přímo ohrožení naší bezpečnosti.

Tádžická SIM karta

Peter nás upozornil na možnost levné koupě tádžické SIM karty. Už přesně nevím, ale bylo to něco jako 3 USD za samotnou kartu a stejná částka za nabití. SMS i volání k nám domů bylo podstatně levnější. Místní mobil jsme pak hlavně využili k místním voláním při problémech s vízem a odletem.

Satelitní telefon

Spojení přes satelitní telefon nemá samozřejmě v Tádžikistánu žádná specifika. Jen chceme uvést, že jsme ho neměli, ale propříště bychom o něm uvažovali. Už to není tak nedostupná záležitost a prospěli bychom tak svojí duševní hygieně, případně bezpečnosti.

Internet

Spojení je spíše pomalejší, není to na žádné větší skopičiny.

Volšebnyj syr

Rudaki 98, 8-11, 5 somoni/hod – tam jsme chodili nejčastěji, protože to bylo nejblíž, možnost občerstvení.

Klub Plazma

Rudaki 84, stále otevřeno,  5s/hod.

 

Tady jsem byl jen dvakrát. Platí se předem, což se mi spíše nelíbí, také se tam tak divně chovali – když přijdete, tak si vás nikdo nevšímá. To v zásadě po prvním (a zároveň posledním) kontaktu už nevadí a vybavení je tam asi lepší. Je tam evropský záchod.

Centr Interkom

Rudaki 81, 3s/hod, 8-10,dle Lonely Planet

Elektřina

Voltáž, frekvence a zástrčky jako u nás. Respektive zásuvky nemají třetí - zemnící kolík, což je jasným signálem sítě s neuzemněným uzlem, mezinárodně označovaná IT (zkratka insulation a terre neboli izolované od země). Napětí není mezi fází a zemí, ale mezi fází a uzlem soustavy, tedy nulou. Tato síť má tu výhodu, že při porušení izolace nedojde při dotyku k zásahu elektrickým proudem, protože živá část (fáze) nemá potenciál proti zemi. To představuje v zásadě větší bezpečnost, ale vede k ještě nepořádnějším rozvodům elektřiny. (Pavlík)

 

Kvůli kolísavému napětí doporučena ochrana spotřebičů (výkonnějších a dražších jako TV, lednička apod.)(TTT).

Zdravotnictví

Úroveň velmi špatná. Obhlíželi jsme zvenku nemocnici v Džirgitalu. Byly to přízemní pavilony nevábného vzhledu. Chirurgické oddělení v Džirgitalu ve stejné ulici, ale o několik set metrů dále. Mluvili jsme tam s otcem dívky, která přišla na apendix. Říkal, že zdravotnictví je bezplatné, ale je například zvykem shánět vlastní léky pokud jde někdo z rodiny do nemocnice a před operací lékařům platit. Lékaři totiž mají jen asi 30 USD za měsíc. Bez zaplacení by nutný výkon provedli, ale mohli by to odbýt.

 

TTT doporučuje v případě nouze Prospect Medical Clinic, která by měla poskytovat péči na úrovní západních standard – Dušanbe, ul. Sanoi 33, +999/37/2-24-30-62/92, prospect-clinic@tajnet.com.

Očkování

Povinné není žádné, takže jsme vystačili s obvyklým cestovatelským pokrytím – hepatitidy A a B a břišní tyfus, což jsem měl ještě z minulých let.

Hygiena

V této rubrice jen zmíňka o záchodech. Vesměs turecké, toaletní papír naprosto nezaručen.

 

Evropský záchod jsme zaregistrovali jen v Dušanbe v internetové kavárně Plazma a indické restauraci Delhi Darbar, obé na ulici Rudaki.

Bydlení

V soukromí

Chozajnyj dom (Chozjajskij?, chozjajevyj neexistuje)

Gogolja 71

Máme zkušenost jen s ubytováním zařízeným naší cestovkou. Říkali tomu chozajnyj dom .Byl to dům s malým dvorem nedaleko severní části ulice Rudaki. Domácí tam bydleli také. V místnostech okolo dvora se spalo na kobercích na zemi. Když bylo klientů moc, spali i na dvoře. Žena hospodáře na požádání uvařila čaj, dle dohody vařila i snídaně (5 somoni) a večeře. Skrze jednu místnost se dalo projít do koupelny – ne vždy vhodné a pohodlné. Byla tam i sprcha s teplou vodou a evropský záchod, i když dětských rozměrů. Ostatní 2 záchody turecké – kachlíky, splachovací. Ubytování bylo v ceně zájezdu. Neplatili jsme nic ani při prodloužení pobytu. Snad proto, že to bylo obvykle zdržení zaviněné cestovkou.

Lonely planet

Levná ubytování opsaná z Lonely Planet.

Adventurers Inn

Nej, Pulod Tolis 5/11 20/30 USD, 224 76 73, jen 4 pokoje, snídaně v ceně, těžko najít, poblíž německého velvyslanectví, jen 4 pokoje.

 

Toto ubytování bylo Lonely Planet vybráno jako nejlepší. Peter tam spal na cestě tam i zpět a také na ně nedal dopustit. Když jsme se o to taky zajímali, tak už nebylo místo. Peter říkal, že ubytovna byla přejmenována, ale nevíme jak.

Hotel Dušanbe

221 96 55, Rudaki 7, 10 USD, nejlevnější, horko, příslušenství humus, je naproti Národnímu muzeu, přejmenován, ale taky nevím jak, i když jsem na něj od muzea koukal.

Acted Homestay

918-689925, 178 Mirzo Tursun-zoda, 10 USD, pit toilet

Vaksh hotel

227 81 88, Rudaki 24, s/d 38/75 TJS, prostřílený za občanské války – je to stále vidět, ale nyní čistý, teplá voda, výhled na divadlo, luxusní pokoje za vyšší cenu nestojí

Nákupy potravin

Orima

V Dušanbe je asi 5 obchodů řetězce Orima, což jsou sámošky s potravinami. Dva z nich se nalézají na ulici Rudaki, jeden z nich velmi blízko od našeho ubytování. Na zdejší poměry jsou potraviny dražší, prodává se západní zboží. Na naše poměry trochu stále v socialistickém duchu. ale nakoupili jsme tam nad 80% potravin, co jsme ještě potřebovali do hor - rychlovarné těstoviny, kaše Nestle, instantní polévky, tvrdý salám, kafe, olej, toaletní potřeby. Nebyla naopak kupodivu sůl a normální cukr (jen bio), taky neměli mazací sýry, sladké tyčinky (typu Mars atd), a bramorová kaše byla jen v nepraktickém kelímku.

Noname

Tyto chybějící potraviny jsme naopak skoro všechny sehnali v soukromém obchodě o několik set metrů dále (jižněji, na stejné straně ulice Rudaki).

Bazary

Prodávají hlavně jídlo a zejména ovoce a zeleninu. Kvůli prevenci i existujícím trávicím obtížím jsme využili jen minimálně.

 

Barakat – na Ismaila Somoni nedaleko prezidentského palace

 

Zeljonyj bazar – západně od jižního konce ulice Rudaki

Jiné nákupy

Obchodní domy

Obdchodní dům CUM (asi centralnyj univerzalnyj magazin) - Rudaki 83, křižovatka s Fateh Niezi, vzdálenost jednoho bloku od prezidentského paláce jižním směrem, otvírací doba 8.30-17, průmyslové zboží, lze taky paměťové karty, kuchyňské potřeby, ne jídlo. Koupili jsme tam ručník, kvalitní baterky, ponožky.

 

Holanský supermarket (M&P, Dutch, Gollandskij) – jmenuje se tak po minulém majiteli, drahý, na Rudaki 92 (TTT).

 

Sitora Supermarket - ulice Bukhoro, blízko vyslanectví Indie a Pakistánu (TTT)

Suvenýry

Nejvíce je vidět ručně malovaná keramika - typickými barvami jsou všechny odstíny modré a zelené -  nádobí, mísy, misky na čaj,  a potom výrobky z vlny - čepičky a ponožky.

 

Velký výběr je ve "sportu" naproti prezidenstskému paláci na ulici Rudaki, asi třetí krám směrem k mešitě a pěkný malý krámek "umělecké potřeby" na rohu ulic Rudaki a Somoni.  

 

V TTT jsme našli Umělecký salon Modigliani – 100 m od Zeleného trhu, ul. Čechova 4, naproti populárního obchodu Volna, prodávající tádžické ruční výrobky, obrazy a tádžické hudební nástroje.

 

Místo jsme hledali a obcházeli Zelený trh a nenašli jsme to -  tam kde měla ulice být to vypadalo již podezřele zanedbaně. Informace o prodejně pocházela z TTT, kde měla celostránkovou reklamu, tak by tam mohl být nějaký střet zájmů J.

 

Něco by se taky asi dalo koupit v CUMu.

Restaurace

Místa

Kafé Mervé – Dle Lonely planet vyhodnoceno jako nejlepší. Interiér vypadá spíše jako v samoobslužné jídelně, ale v zásadě příznivé místo. Nevedou alkohol. Na internetu o tom mluvili jako o turecké stravovně. Na Rudaki poblíž našeho ubytování.

 

Delhi Darbar – dělá reklamu na indické jídlo, v Lonely planet si z toho dělají trochu legraci, ale místo celkem chválí. My jsme tam byli jen na pivu. Mají tam evropský záchod. Rudaki 88, jižně od Merve.

 

Čajovna Rochat – bílá patrová vzdušná budova na Rudaki kousek od prezidentského paláce. Sovětská stavba v historickém stylu, ale povedená. Příjemné posezení. Dle Lonely planet jídlo ne moc dobré a pomalá obsluha. Dle naší zkušenosti byl výběr jídel dost velký a velké závady jsme neshledávali, problémy s obsluhou jsme také nepozorovali.

 

Jídla

Pod ruským vlivem se vžilo dělení jídel na první a druhá.

První jídla (povětšinou polévky)

Boršč – no comment

Šči - dtto

Okroška s mjasom – studená bílá polévka, příjemná v horku, kopr, kousky masa, bílá barva asi od mléka. Problematická z hlediska prevence nákazy a průjmů

Rassolnik - jako boršč bez zelí, kroupy, gulášový šmrnc.

Šurbo (šurpa) – polévka s masem a zeleninou, místní specialita.

Lagman – jako šurpo, navíc hojně nudle, obvykle vydatné jídlo o velkém objemu.

Ugro – podobně, nudle jsou z nevykynutého těsta. Měl jsem ugro s fridadeľkami což jsou masové knedlíčky. Polévka nebyla tak hutná a jako lagman, nudle byly jemné. Místní specialita.

Druhá jídla

Manta – jako větší pelmeně, obal z těsta má kruhový tvar, připomínající dýni

Samsa, sambusa - jako pirožek - mleté maso s cibulí, trojhranný, uvnitř může být kdeco – maso, různá zelenina, servíruje se teplý.

Šašlyk – to každý ví, z různých druhů mas, na kovové tyči, jedna porce může být menší a nedostačující (pohled k vedlejším stolům), jde o spíše dražší jídlo

Těftěli – ty nikdy neměli, tak nevím, ale zase se rýmuje “těftěli – neměli”

Kabob - prý národní jídlo, v polévkovém talíři tenká těstová placka, na tom salát - rajčata, cibule. Smetana, olej. Asi rizikové.

Doner kebab - plátky vařeného masa na hromadě rýže, pár hranolků. To je asi turecké jídlo. To jsem měl v Mervé.

Pití

V restauracích prý je přijatelné, když si tam zákazník přinese vlastní alkoholické nebo nealkoholické pití (TTT). Nevím jestli je to vázáno na skutečnost, že v restauraci daný nápoj nemají.

 

Alkohol

V některých obchodech s potravinami alkohol neměli.. V některých sámoškách oddělený pult,  kde se i platilo zvlášť (Orima). Snad je to vázáno na nějakou licenci nebo povolení. Výběr je široký. V restauracích spíše ano, ale také ne vždy (kafé Merve). Alkohol je drahý.

 

Nejlepší pivo je Baltika 4,8%. V názvu se rozlišuje na 3,5,7 – podle obsahu alkoholu (ale nejsou to přímo procenta). Varovat je třeba před pivem Dušanbe, i když půllitr točeného stál v Rochatu jen 2 somoni (kdežto lahvová Baltika 5 somoni). Pít se však dá pouze litím přímo do žaludku – bez kontaktu s chuťovými pohárky J.

Limonády

Vlastní produkce někdy bonbonově přeslazené, v licenci je vyráběna tzv. RC kola (čti ársí). Ta je dobrá.

Muzea

Většina informací z TTT.

Národní museum starověku

(National museum of Antiquities - angl.)

 

Dušanbe, Akademikov Rajabovych 5

bobomuloev@mail.ru

www.afc.ryukoku.ac.jp/tj/

 

K vidění zejména 12 metrová socha budhy. Je stará 1600 let a byla nalezena ve vsi Ajina Tepa, 12 km jižně od města Kurgan-Tyube. Poté co talibánci v Afganistánu v roce 2001 zničili nejvějtší sochu budhy je největší tato.

Národní museum Bekzoda

Dušanbe, Ajni 31, na náměstí Ajni, naproti hotelu Dušanbe

 

Obsahem něco jako naše Národní museum, ovšem slabý odvar, texty často jen tádžicky. Jedno patro jednoho křídla zasvěceno prezidentovi – pěkný obrázek kultu osobnosti. Asi jsme měli spíš jít do Muzea starověku.

Muzeum hudebních nástrojů

V TTT uvedeno jako třetí nejzajímavější muzeum.

Dušanbe, Bokhtar 23, blízko oblastního soudu (rajonnyj sud - rus., district court - angl.)

Doprava

Silnice

Silniční síť samozřejmě nevalná. Z 250 km do Džirgitalu byl asfalt jen 80 km. Významnou tepnou je Pamírská magistrála (highway). Stručně řečeno to je cesta z Dušanbe do Oše (hlavní město Kyrgyzstánu). Probíhá přes hory po trase Dušanbe – Kulyab – Kalaykhumb-Rushan – Khorog – Murgab – SaryTash (už Kyrgizie) – Oš. Její délka je 1320 km. Z Murgabu se přes sedlo Kulma dá dostat do Kašgaru a na Karakoram Highway (Karakoram Highway z výletu na Gašerbrum). Tudy ve starověku probíhaly varianty Hedvábné stezky. (schéma na Wikipedii - angl.)

Dušanbe

MHD je v zásadě použitelná, na zastávkách ovšem nebyly jízdní řády a bylo třeba se ptát lidí na ulici nebo řidiče.

Místní autobusy a trolejbusy

Jízdné 55 diram (2008), platí se průvodčímu při vstupu do autobusu, lístky se nevydávají.

Maršrutky

Miniautobusy jezdící po stále stejné trasy. Co jsem měl možnost  pozorovat u trasy 8, tak to byl okruh. Nemají stálé stanice, zvenku se na maršrutku mává, uvnitř domluva s řidičem. Platí se na konci nezávisle na délce trasy – 1 somoni (2008). Někdy to cestující podávají během jízdy, asi aby neměli při vystupování stres. Kromě řidiče tam asi vždy jezdí ještě pomocník. Dvakrát se mi stalo že když jsem se uvnitř ptal na další cestu, tak pomocník vystoupil a šel mi to ukazovat. Nevím ale, jak moc je to oficiální a standardní služba.

Taxi

Jako taxi fungují i soukromá vozidla. Je to bezpečné (TTT). Větší vlastní zkušenost nemáme, jen nás zaujalo, že taxík z letiště řídila stará paní vypadající a oblečená stejně jako ostatní ženy třeba na trhu.

Meziměstské autobusy

Autobusové nádraží (avtovokzal - rus.) – 3 km východně od centra, křižovatka Abuali Ibn Sino a M.Sheralizade.

Letiště

Nalézá se prakticky ve městě, 5 km jižně z centra, ulice Ajni. Lze sem dojet autobusem č. 8 či maršrutka č. 1 a 16. Na letišti - v příletové budově -  je úschovna zavazadel otevřená 24 hod. Měli jsme obavy o její funkčnost, protože jsme tam měli věci před druhým odletem, ale vše klaplo. Naopak v odletové budově je směnárna. Je taky asi otevřena stále a vyměnili jsme si tam peníze brzo ráno při příletu a též jsme tam (2x J) úspěšně vyměnili všechny tádžické peníze těsně před odletem.

 

Hlavní strana Pamír