Již Darwin vyslovil domněnku, že Afrika je kolébkou lidstva, což odvozoval m.j. od skutečnosti, že se lidoopi gorila a šimpanz nacházejí jen v Africe. Až první archeologické nálezy o 100 let později mu daly za pravdu.
Řekl bych, že to souvisí s malými teplotními výkyvy kolem rovníku (viz Klima a počasí). Je fakt, že rovník je taky v Jižní Americe a tam dokonce leží větší vzdálenost na souši, tak v tom bude ještě něco jiného.
Východní Afrika je největším archeologickým nalezištěm předchůdců člověka.
Jde o Australopitéka, hominida na linii vedoucí k člověku. Žil na přelomu třetihor a čtvrtohor - před 2-4 miliony lety. Australopitékus znamená "jižní opice", že žil na jihu Afriky. Nevím jestli jde o historický omyl. Jsou různé druhy - Afarensis, Africanus, Anamensis,.. V Keni se našel Afarensis a Anamensis. Více je popsán Afarensis, protože se našly zbytky několika set jedinců. Nejvýznamnějším nálezem je Lucy – kostra dívky zachovaná ze 40%. Ta se ovšem našla v Etiopii a je v muzeu v Addis Abebě.
Mladším vývojovým stupněm je Homo habilis - člověk zručný - žil také ve východní Africe, a to před 1,5-2,7 miliony let. Hypoteticky se vyvinul z Australopitéka a jeho nástupcem je Homo erectus. Ani jedno však není jisté. Jedním z nalezišť, bylo jezero Turkana v Keni.
Homo erectus - člověk vzpřímený. Žil před 60 tisíci až 1,8 mil. lety v Africe, Asii i Evropě. Je otázka, jestli je předchůdcem člověka, protože žili s Homo sapiens současně. Nejdříve byl nalezen na Jávě v Indonézii (Pithecanthropus erectus), také v Číně (Sinanthropus pekinensis) či v Gruzii. Jeden z nejvýznamnějších nálezů je "Turkana boy" - chlapec od jezera Turkana v Keni. Je to osmiletý kluk, který zemřel před 2 milióny let. Je to nejkompletnější takto stará kostra. Z nápadnějších součástí chybí jen ruce a nohy (myšleno prsty, dlaně,..). Když to někde říkám, tak se lidé ptají, proč se tak dobře zachovala. To ale nevím. Nachází se v Národním muzeu v Nairobi, a tam jsme ji taky viděli (deník 13.8. Den v Nairobi).
Evoluční historie lidského rodu se stále přepisuje. Prakticky s nálezem každé kosti, skoro každý rok. Nyní (duben 2014) se například Australopitékus Afarensis a Africanus pokládají za různé druhy, Homo habilis naopak patří do Homo erectus. Viz Duda, Zrzavý Vesmír 2014/04 (článek v pdf).
8. stol. př. n. l. – příchod arabských a perských obchodníků. Vznik svahilské kultury. Potomci Arabů a Afričanů se nazývali Svahilové – z arabského slova sáhil (množné číslo sawahil).
1498 – Portugalec Vasco da Gama obeplul poprvé Afriku a na cestě do Indie se zastavil na východním pobřeží Afriky. To se ještě nic nestalo. Za 3 roky ovšem přijel znovu s flotilou 10 lodí a po boji s Araby pobřeží ovládl, Portugalci zde pak zůstali 200 let.
1873 – zastavení obchodu s otroky (nikoliv ještě otrokářství, viz 1907)
(položky dále barevně odlišené - červeně Keňa, modře Tanzanie – těmito barvami se liší jejich vlajky, jinak obě obsahují černou a zelenou)
1885 – Keňa britským protektorátem
1887 – započetí trati mezi Mombasou a ugandskou Kampalou,“lunatic line“, 1903 dosáhla Viktoriina jezera, na ní leží Nairobi, které proto vzniklo
1890 – Zanzibar britským protektorátem, VB oplátkou uznává německý nárok na Německou východní Afriku – pozdější Tanzanii
1889 – německý zeměpisec Hans Meyer jako první zdolává Kilimandžáro, tedy v dobách kdy byla Tanganika německou kolonií
1899 – založeno Nairobi
1901 – Nairobi hlavním městem
1904 – založen Norfolk hotel v Nairobi
1907 – zrušení otroctví (možnosti vlastnit otroka)
1914 – 1. svět. válka, boje mezi britskou Keňou a německou Tanganikou
1920 – Keňa britskou kolonií
1921 – VB přebírá od Německa Tanganiku
1961 – Tanganika nezávislost, první prezident Julius Nyere. Do 1985, africký socializmus, politika udžamá – pospolitost, soustředění obyvatelstva do 8000 samosprávných a soběstačných občin. (Další multilingvální překlad do svahilštiny/maďarštiny/slovenštiny je tedy udžamá/együttélés (čti eďytéélééš)/spolužitie
:-)). Hodpodaření vedlo k vyčerpání půdy a vody monokulturami a bylo proto v 70. letech zastaveno.
1963 – Keňa nezávislost, první prezident Jomo Kenyatta, 15 let, kapitalizmus. Pak jeho role negativní.
1964 – Tanganika a Zanzibar spojeny v Tanzanii
1978 - Keňa volby - Daniel arap Moi – korupce, vláda jedné strany
1992 - Keňa pod mezinárodním tlakem první demokratické volby, ale vyhrává zase Moi
1995 - první demokratické volby v Tanzanii – prezident Mkapa
2002 - Keňa volby - Mwai Kibaki – duhová koalice, strana KANU, skutečné uvolnění společnosti
2005 - volby Tanzanie, prezident Kikweite
2007 - Keňa volby, sporný výsledek, 1000 obětí
2009 - Keňa vláda široké koalice
3 mil. obyvatel, nadmořská výška 1600 m. V roce 1899 to byla jen stanice v půlce vzdálenosti železnice budované k Viktoriinu jezeru. Již roku 1901, kdy zde žilo 8000 obyvatel, byla povýšena na hlavní město kolonie. OSN zde má jeden ze čtyř hlavních úřadů – Program OSN na ochranu životního prostředí. Kvůli kriminalitě je městu přezdíváno Nairoberry, například večer je i na krátkou vzdálenost bezpečnější jet taxíkem.
Místa, která jsme navštívili (viz deník 13.8. Den v
Nairobi):
Central Market - tržnice.
Jamia (džamía) – nejstarší mešita.
Biashara (bišara) street – ulice s obchůdky poblíž mešity (biashara je svahilsky obchod).
Nairobská univerzita – nejstarší univerzita ve východní Africe (počátek 60. let minulého století).
Norfolk hotel – založen 1904, čili krátce po založení města, nocovaly zde slavné osoby – např. Hemingway nebo Churchill,
známá je terasa lorda Delamerea. Lord Delamere byl první významný britský
usedlík v Keni, neoficiální vůdce celé přistěhovalecké komunity (anglická
Wikipedie)
Národní muzeum (National Museum) – www.museums.or.ke, otevřeno 9:30-18 denně, kostra Homo erectus – Turkana boy (viz
Historie).
Snake Park – malé zoo s plazy z celého světa, ve stejném komplexu jako Národní muzeum, možnost společného vstupného, stejná otevírací doba.
Nejvyšší hora Keni, druhá nejvyšší v Africe, jen 16 km jižně od rovníku. Kdysi se věřilo, že je nejvyšší. Před 3,5 mil let prý byla vysoká 9 km (jak na to přišli?). Nejvýše turisticky dosažitelný bod – Point Lenana - je ve výšce 4985 m a tam se často končí. Na posledních 200 výškových metrů ke skutečnému vrcholu jsou nutné zkušenosti a vybavení do sněhu (stoupací železa). Čistá doba výstupu touto cestou je 16 hodin. Nejlepší období pro výstup jižní stranou jsou měsíce leden a únor, severní stranou – srpen a září. Méně zkušení by měli jít s vůdci (asi není podmínkou), východisko Naro Moru. Terénním vozidlem lze dojet na meteorologickou stanici ve výšce 3050 m. Při výstupu se platí poplatek - minimum 70 USD na 3 dny, děti 50 USD.
Africký příkop se táhne z Etiopie jižním směrem. Příkop se na jihu Etiopie rozděluje na dvě ramena. České a anglické názvosloví se trochu liší. Západní rameno se česky jmenuje Středoafrický příkop (anglicky Western Rift Valley), východní rameno je Východoafrický příkop (anglicky Great Rift Valey). Z českého názvu je tedy lépe patrná poloha, z anglického důležitost.
Ve Středoafrickém příkopu jsou nejhlubší africká jezera - Albertovo, Tanganika a Malawi. Tanganika je po Bajkalu druhé nejhlubší jezero na světě, obě mají hloubku kilometr a půl! I ve východním jsou jezera - Turkana, Magadi a řada dalších. Východoafrický příkop je více sopečný. S tím asi souvisí, že tady se Afrika roztrhne (viz níže). Kvůli sopečné činnosti mají jezera ve Východoafrickém příkopu většinou špatnou vodu. Například jezero Magadi má na povrchu tak silnou vrstvu uhličitanu sodného, že někde udrží i auto. Také je kvůli pramenům voda místy tak horká, že by se tam dalo uvařit vajíčko. Při naší cestě jsme od jezera nebyli vůbec daleko – hraniční přechod v Namanze je od něj 90 km a během cesty do Nairobi jsme se k němu přiblížili až na 50 km.
V televizi na dvojce jsem později viděl pořad o zvířatech – sopečné prameny přinášejí hodně minerálů, což z nějakých důvodů vyhovuje řasám. I v příšerném prostředí Magadi žije malá ryba, která dělá několikavteřinové výpady za řasami do horké vody a někdy se přitom uvaří. Další souvislost – plameňáci. Ti jsou schopni chodit v takto agresivní vodě díky zvláštním šupinám na nohách. Vodu jezera filtrují v zobáku a tím zachytávají řasy (a teď už nevím, jestli i nějaký plankton). Plameňáci jsou od přírody bílí a až pigmenty v této potravě jim dodávají červenou barvu. Červená barva je u plameňáků oblíbená při páření a tak se tato vlastnost podporuje. Plameňáci bývají i u Magadi, u jezera Bogoria o 200 km severněji se jich však shromažďuje až milión.
Viktoriino jezero se také řadí k příkopovému systému, i když vlastně leží ve vidlici mezi oběma rameny. Viktoriino jezero je na světě třetí největší rozlohou – po Kaspickém a Huronském jezeru. Další velká jezera v propadlině jsou Tanganika a Malawi. Jsou sladkovodní, protože již nejsou ve Východoafrickém příkopu (Tanganika je v Západoafrickém příkopu a Malawi je v již nerozdělené jižní části Příkopové propadliny).
Příkop je nejširší u jezera Turkana - 300 km. V nejužším místě má 70 km. Nadmořská výška dna kolísá od 400 do 2000 metrů. Východoafrický příkop se rozšiřuje o několik milimetrů za rok. Jednou zde dojde k odtržení Východní Afriky. Používají se též termíny Africká deska ( v jiném názvosloví Africká-nubijská) a Somálská deska (Africká-somálská), které by měly odpovídat novým kontinentům. Africká a Somálská deska se také liší svým charakterem, Africká je rovinatá, Somálská spíš hornatá se sopkami.
Kenští běžci na dlouhé tratě jsou světovým sportovním fenoménem.
Schéma evoluce pralidí v člověka keňského běhavého (Homo Kenyensis currens).
Sportovní trénink používá postupy, které jsou často diametrálně odlišné, a přesto vedou k úspěchům. Frank Horwill je velmi známý a úspěšný americký trenér. Vlastně už není, zemřel letos (2012) 1. ledna (anglická Wikipedie). Jeho metodou bylo maximální zatížení běžců na pěti délkách tratí.
Horwill se vydal do Keni, aby zkoumal příčiny keňských sportovních úspěchů. Možná, jak to bývá, viděl co chtěl vidět, takže k těmto příčinám řadil spousty mil, které Keňané doma uběhnou vysokým tempem. Běh prý používají jako dopravní prostředek. Jako další předpoklad uvádí hornatý povrch Keni, který umožňuje trénink ve vyšších nadmořských výškách. No a poslední příčinou, a jistě pravdivou, je velká chudoba v zemi, takže případný sportovní úspěch má velký ekonomický význam (viz Hospodářství a také pasáž o tréninkových metodách v Dávkování pohybové aktivity).
Značná část povrchu Keni je hornatá. Kromě Kilimandžára vyznačena poloha Mount Keni, druhé nejvyšší hory v Africe (viz Mount Keňa).
Problematiku sportovního tréninku jsme v Keni neměli nijak možnost studovat. Zajímalo mě například, proč spíše nešetří síly, když jsou hladoví, tzn. proč spíš nechodí pěšky. A též jestli třeba běžci pocházejí spíše z hornatějších částí Keni. To jsem se nedozvěděl. Průvodce z Nairobi jen říkal, že v nějaké provicii domorodci více běhají, protože odtamtud pocházel nějaký světově proslulý běžec.
Největší město je Dar es-Salaam, který leží na pobřeží a má 2,5 mil. obyvatel. Hlavním městem je však 10x menší vnitrozemská Dodoma. Z Moši je vzdálenost k oběma městům asi 400 km.
Kilimandžáro leží v Tanzanii. Hranice s Keňou je ale velmi blízko. I na velmi málo podrobných mapách je vidět zlom hranice mezi Tanzáni a Keňou podmíněný Kilimandžárem (viz třeba mapa znázorňující hranice časových pásem). Hranice je totiž vedena tak, aby hora byla v Tanzánii, východně od ní se však láme více jižně. Prý proto, aby pobřežní město Mombasa zůstalo v Keni.
Historie
Kilimandžáro je sopka a její vznik souvisí s existencí Příkopové propadliny.
Dle anglické Wikipedie se masív Kilimandžára začal formovat před miliónem let, přesněji před 800 tisíci lety (Stedman). Pozůstatkem nejstarší erupce je nyní již prakticky úplně denudovaný sopečný kužel Šira (viz níže Tvar). Dejme si vznik do souvislosti s historií předchůdců člověka:
Australopitékus 4-2 mil. let
Homo habilis 2,7-1,5 mil let
Homo erectus 1,8 mil-60 tisíc let (Turkana boy)
Kilimandžáro 0,8 mil. let
Homo sapiens 60 tis. let (migrace z Afriky)
Vypadá to tak, že tento jev pozoroval Homo erectus. Že z roviny najednou za velkého poprasku nabobtná šestikilometrový kopec, to mohlo být dost na nervy… Ono to ale asi nebylo tak žhavé – erupcí byla velká řada a časově od sebe byly vzdálené i stovky tisíc let. Takže si to lidé nejspíš ani nebyli schopni vzájemně vyřídit. Když si odmyslíme, že moc nemluvili. Poslední velká erupce proběhla před 360 tisíci lety, poslední aktivita byla zaznamenána před 200 lety. Je však třeba uvést, že ještě v roce 2007 bylo v Aruše zemětřesení, což také souvisí s nestabilitou oblasti.
První oficiální výstup se odehrál 1889. Zeměpisec Hans Meyer byl Němec, což jistě souvisí s tím, že Tanzanie (tenkrát Tanganika) byla v té době německou kolonií (viz Historie).
Jméno
Kilima je svahilsky kopeček. A co je ndžáro, na to je několik teorií. Jedním z významů může být svahilské slovo s významem bílý, zářivý. Toto vysvětlení vypadá velmi logicky, jen je divné proč kopeček a ne hora, což by byla mlima. Rozpitváno je to na anglické Wikipedii.
Tvar
Masív hory má základnu 60x80 km (širší v rovnoběžkovém směru). Tvoří ho tři hlavní sopečné kužele – Kibo, Mawenzi a Šira. Takto jsou seřazeny dle velikosti. Řazení dle stáří je opačné, protože starší kužel je vždy více denudován. Řazení ze západu na východ – Šira, Kibo, Mawenzi.
Kibo je nejlépe zachovalý kráter. Je na více místech prolomený lávou - výrazně například v místě nazývaném Western Breach (Západní trhlina), kudy také vede jedna z výstupových tras. Nejvyšší místo - Uhuru Peak 5895 m - je na lépe zachovalém jižním okraji kráteru. Tento hlavní vnější kráter má rozměry 1,9x2,7 km (opět větší v rovnoběžkovém směru). Podějšími erupcemi vznikly další vnitřní krátery. Reuschův kráter má průměr 1,3 km. V něm je Ash Pit (popelová jáma) - široká 140 m a stejně hluboká. Z ní vycházejí sirné výpary.
Při výstupu je nejobvyklejší dosáhnout okraje kráteru v místě Gillman’s Point 5681 m nebo Stella Point 5730 m a pak po okraji kráteru pokračovat na Uhuru. Do kráteru je možné sestoupit a dá se pak myslím obejít Ash Pit. Už nevím, kde jsem to vzal, ale domnívám se, že to vyžaduje povolení, možná poplatek. My jsme díky oblačnosti z vnitřku kráteru neviděli nic.
Mawenzi kvůli denudaci už nevypadá jako kráter. Literatura uvádí, že erodovala jen jeho severní část. Nejvyšší bod je Hans Meyer Peak - 5149 m, je zde ale několik dalších skoro stejně vysokých vrcholů. Vrchol Mawenzi není turisticky dostupný, jde o vážné lezení. (Foto)
Kibo od Mawenzi odděluje Sedlo (Saddle), které je ve výšce asi 4000 m. Nejsou zde orientační body, kromě parazitických kráterů - Triplets, Middle Red a West Lava Hill - všechny od Kiba v jihovýchodním směru. Na naší cestě Rongai se táboří pod Mawenzi (ze severu) a pak se Sedlem postupuje ke Kibu (Foto).
Šira je nejstarší a nejnižší vrchol nebo spíše hodně denudovaný hřeben, který je nejvyšší v místě nazývaném Johnsell Point - 3962 m. Hřeben je ve skutečnosti jižní a západní zbytek kráteru Širy, zbytek byl pokryt materiálem z Kiba.
Výstupové trasy
Na vrchol Kilimandžára vede asi 7 výstupových tras, záleží na tom, co se považuje za samostatnou variantu.
Zvláštností je, že zřejmě z důvodů ochrany prostředí jsou většinou jednosměrné ve směru k vrcholu. Výjimkou je Mweka route, která slouží jen k sestupu a dále Marangu route, která je obousměrná. Marangu route je současně jediná, kde se nespí ve stanech, ale dřevěných chatách.
Trasy se směrem vzhůru částečně spojují, takže na Kibo už vedou jen 3 trasy (přes Western Breach, přes Stella Point a Gillmans Point - viz výše foto v pasáži Tvar). Z Gillmans Point se na vrchol postupuje přes Stella Point, takže na samotný vrchol vedou už jen dvě cesty.
Stany nejsou na místě stále, ale výprava si je nese s sebou, každý večer je staví a ráno bourá. Pokud se "stanová" výprava vrací přes Marangu route, tak stále používá svoje stany (týká se prakticky jen tábora Mandara Huts).
Mezi výstupy nejsou asi velké rozdíly, nikde nejsou technické obtíže a vždy je třeba dojít až na vrchol čili překonat stejné převýšení.
U Rongai route se uvádí, že je méně frekventovaná. Také je dobré, že na rozdíl od Marangu route vede výstup i sestup jinudy (což ale platí pro všechny trasy kromě Marangu). Na schématu nahoře je patrné, že Rongai route v místě Second Cave odbočuje směrem k Mawenzi, i když existuje přímá cesta ke Kibo Huts. Je to z důvodů aklimatizace. Též je tábor u Mawenzi Tarn Huts malebný díky samotné Mawenzi i malému plesu (tarn je anglicky pleso). Tato odbočka je jinak z hlediska cesty na vrchol nelogická, protože od Second Cave ke Kikelewa Caves postupuje prakticky po vrstevnici. Pokud by se kvůli aklimatizaci měl výstup o den pozdržet, tak by Mawenzi Tarn bylo asi nejĺepší místo.
Výstup na vrchol - statistika, úspěšnost
Souboru nejvyšších vrcholů všech kontinentů se říká Koruna světa (Seven summits). Na obrázku je vrcholů devět, protože není jednoty v tom, jaké jsou hranice Evropy a Austrálie.
Kilimandžáro je z nich prý nejnavštěvovanější, i když není zdaleka nejnižší. Je tam však zřejmě nejpříznivější poměr výška:obtíže. Na vrchol lze dojít turisticky mimo sníh, bez horolezeckého vybavení a dovedností. Ke Kilimandžáru zvláště tíhnou Američané, snad jim Afriku zpopularizoval Hemigway knihou Zelené pahorky africké.
V sezóně 2006/2007 zde bylo 40701 lidí. V týdnu při přelomu tisíciletí zde bylo 7 tisíc lidí, jen na Silvestra 1000. Třetina se nedostala na vrchol. 33 lidí bylo nutno zachraňovat, 3 zemřeli. (Stedman)
Podle strážců parku se na vrchol nedostane skoro čtvrtina. Zemře až 10 ročně.
My jsme mohli pozorovat, že ze 14 lidí od naší cestovky se na vrchol dostalo 12. Také většina lidí od jiných cestovek, které jsme potkávali, udávala úspěch, přesnou statistiku ale nevíme.
Extrémy: Sestřenice Craneovy, které asi projely celý svět křížem krážem, se s kolem dostaly i na Kilimandžáro. Rok se mi nepodařilo zjistit. Někdy v 70. létech tam vyjel nějaký Španěl na motorce. Nejmladšímu pokořiteli bylo 7 let, nejstaršímu 87 let.
Poplatky a náklady
Viz Vlastivěda - Finance.
Leží 70 km západně od Kilimandžára (viz mapku v pasáži o keňských běžcích). Jde o jádro sopky – strmý popelový kužel. Hora je pojmenována je podle lidu Meru, příbuznému lidu Chagga žijícího u Kili. Přístup je povolen pouze přes Momela Gate. Tam se vydává povolení a rezervace samoobslužné chaty. Na čtyřdenní cestě doprovázejí turisty ozbrojení strážci. Výstup na Meru je možnost, jak se levněji aklimatizovat pro výstup na Kili.
Je to kráter o velikosti 16x19 km, západně od příkopové propadliny, mezi ní a parkem Serengeti. Vznikl v důsledku sopečné činnosti při vrásnění tvořícího Příkopovou propadlinu. Láva neodtékala a hromadila se v kruhu a pak při výbuchu poklesl střed kráteru. Je zde velké nahromadění zvířat. Park zřízen roku 1959, do roku 1956 byl součástí parku Serengeti.
Nejstarší, největší a nejznámější národní park Tanzanie, možná i Afriky. Mezi Ngorongoro a Viktoriiným jezerem.
Oblast je jižně od rovníku, ale stále velmi blízko. Délka dne i noci i teploty během roku jsou dosti podobné a není zde střídání ročních období. Určující je spíše oblačnost – když svítí slunce, tak je nejtepleji. Rovněž se v oblasti nijak nepracuje s předpovědí počasí.
Na Kili jsou dvě suchá období – první je kratší – 2,5 měsíce - leden až prostředek března. Druhé trvá od června do října, je tedy dvakrát delší – 5 měsíců – a je i sušší. Více lidí proto přichází v tomto druhém období sucha, také asi proto, že (v Evropě a Severní Americe) jsou prázdniny.
V druhém období sice prší méně, ale je více oblačno, mraky visí stále v úrovni horního okraje lesa (Stedman) (proto tam asi je ten les, deník 11.8. Horombo Huts - Moši). V prvním období je sice více srážek, ale bývají krátké. Z důvodů, které neznám, je v tomto období sucha častější sněžení na vrcholu, kde může být o něco chladněji, zásadně to však nevadí. Zato je častěji modro a je méně lidí.
Paradoxní je, že na hoře je skoro nejrušněji na vánoce a Nový rok, přestože konec prosince není, co se týče počasí, ideální.
Průvodce z Nairobi do Moši se nás ptal, proč většina Čechů jezdí na Kilimandžáro v lednu a únoru, jestli v té době nemáme doma nějak obzvlášť špatné počasí. My bychom více modra asi uvítali, protože jasno bylo jen 2-3 dny pár hodin ráno. Z dálky jsme Kilimandžáro vůbec neviděli, bylo pořád v mracích. Také když jsme v den výstupu z okraje kráteru sledovali východ slunce, tak jsme jen viděli impresionistický kotouč jak se vynořuje z mlhy a mraků. My jsme byli nad mraky, ale do kraje jsme tím pádem neviděli, a mlha zaplňovala i kráter, takže ten jsme si prohlédli až po návratu domů na internetu.
Období dešťů logicky vyplňují dobu mimo období sucha. První – polovina března až květen (2,5 měsíce) je o mnoho vydatnější co do srážek (350 mm, asi za měsíc) a některé agentury úplně přerušují činnost. V druhém deštivém období – listopadu a prosinci – naprší jen do 100 mm.
Stedman ale uvádí komentáře lidí, kteří se na Kili vydali v dubnu. Byli moc spokojení – byli tam skoro sami, déšť a sníh je nijak mimořádně neobtěžoval. Vesměs šli ale Marangu route, kde se bydlí v chatách. Také nosiči byli spokojení, protože dostali v tuto mrtvou sezónu práci. Někdo si jen postěžoval, že v nejprudších místech – což je v den hlavního výstupu pod Gilman’s point – neměli stoupací železa, protože by to bylo ve sněhu jednodušší (Stedman).
S klimatem souvisí i ledovec na vrcholu Kilimandžára, resp. jeho ubývání. Svého času byly velkým ekologickým hitem snímky vrcholu Kilimandžára dokumentující drastický úbytek vrcholového ledovce, což bylo využito ke kampani v souvislosti se skleníkovým efektem.
Pravdou ovšem je, že nad 5000 metrů jsou teploty stále pod nulou, což vylučuje ohřátí atmosféry skleníkovým efektem jako příčinu zmenšení ledovce. Není jiná možnost, než že zde z nějakého důvodu sněží méně než dříve. I když toto může být se skleníkovým efektem nějakým komplikovaným způsobem spojeno. Sníh a led totiž sublimací ubývá i při teplotách pod nulou.
Ledovec je nyní jen na jižním úbočí, snad proto, že na jižní polokouli je jižní strana chladnější. Klasické výstupové trasy přes něj nevedou. Jeho horní okraj je však při pohledu z okraje kráteru dosti impozantní.
Obyvatelé patří k mnoha kmenům:
Kikujové 28% - na vysočině
Luhjové 12% - západ Keni
Luové 10% - západ Keni
Masajové a Samburové – pod 2%
Z vyjmenovaných kmenů jsou mi povědomí jen nepočetní Masajové. Jsou to vysocí štíhlí lidé, oblečení v barevných látkách a my jsme je viděli z autobusu v savaně (Foto). Jejich usídlení předcházelo dlouhé stěhování a nakonec se usadili mezi Kilimandžárem a Mt. Keňa, čili v Keni a severní Tanzanii (Wikipedie). Jsou známí pro zachovávání historického způsobu života. Naši horští průvodci však o nich mluvili s despektem, že do nich vláda jen strká peníze, aby jim pomohla se zemědělskou produkcí a že by například podobně náročnou práci jako oni nikdy nezvládli.
V Keni jsou problémem národnostní třenice a boje mezi kmeny. Tomu se vláda snažila zabránit například kampaní „Jsem hrdý že jsem Keňan“, nebylo to ale moc úspěšné.
Obyvatelé patří k mnoha kmenům, nejpočetnější jsou Svahilci, Sukumové a Ňamweziové (Wikipedie). Ti všichni se, spolu s dalšími 300-600 etnickými skupinami rozšířenými po celé Africe, počítají mezi Bantúy (anglická Wikipedie). Jinak neúspěšný socialistický projekt udžamá (viz Historie, rok 1961) měl dobrý efekt v tom, že obyvatelstvo zůstalo v občinách promíšeno, což ve srovnání s Keňou velmi oslabilo národnostní třenice.
V oblasti Kilimandžára žijí lidé kmene Chagga. Asi k nim patřili i naši horští průvodci. Říkali totiž, že kromě angličtiny a svahilštiny mezi sebou mluví také chagga. Co jsem je po cestě poslouchal, tak jsem občas poznal svahilské slovo. Takže se buď vytahovali :-) nebo chagga obsahuje svahilská slova. Zvyky chagga postupně mizí a děti našich průvodců prý už tímto jazykem nechtějí mluvit.
V Keni a Tanzánii je spolu se svahilštinou oficiálním jazykem, což je součástí koloniálního dědictví. Naši průvodci anglicky mluvili, vždy mi ale připadalo, že jejich angličtina není moc dokonalá.
Touto řečí mluví 50 mil. obyvatel Východní Afriky. Tím pádem je to v Africe po arabštině druhý nejpoužívanější jazyk. Spolu s angličtinou je oficiálním jazykem v Keni, Tanzanii a Ugandě, dále je používána ve východní části Zaire (UCLA Language Materials Project, angl.).
Jméno jazyka pochází z arabského sawahil, což je množné číslo od sáhil, znamenající pobřeží. Jméno tedy naznačuje, že to byl původně jazyk používaný na pobřeží. Zde je souvislost s mořeplavbou a je jasnější, proč je ve svahilštině tolik arabských slov.
Nejstarší dochovaný psaný svahilský text je ze 17. století, tehdy se ještě psal arabskými písmeny. Nyní se svahilština přepisuje latinkou a vzhledem ke koloniální minulosti je to transkripce anglická. Ta má obecná pravidla – měkké sykavky se přepisují pomocí „h“ – č=ch, š=sh, ž=zh. Dále dž=j, ň=ny,… Díky disneovce Lví král se světově známým stal výraz hakuna matata – klídek. Jazyk má přesná pravidla jak se co čte a rovněž jde většinou z mluveného slova, jak se co píše.
Při výstupu jsme se zdravili jambo (džambo) – nazdar. Průvodci také často používali výraz pole-pole – pomalu pomalu, když se snažili zdůraznit, abychom s ohledem na aklimatizaci nepospíchali. Což je správné.
Vzhledem ke všeobecně používané angličtině však na našem výletě nebylo nutné umět svahilsky. Pouze jako výraz vstřícnosti k domorodcům.
Pro svahilštinu je na internetu hodně zdrojů. Například automatické překladače – třeba překladač Googlu. Také existují aplikace pro chytré telefony.
Už jsem zapomněl zdroj, ale myslím, že z aplikace pro smartfoun jsem vydoloval anglicko-svahilský slovník obsahující skoro 1000 slov. Umístil jsem ho na dokumenty Googlu, kde je volně přístupný, i k úpravám (nezmršit! :-)), a pomocí funkce z překladače Googlu jsem přidal i český ekvivalent. (Česko-(anglicko)-svahilský slovník)
Viz Obyvatelstvo – Tanzanie.
Zde bych uvedl jen dojmy z tuzemských hudebních klipů. Písně jsou si dost podobné a mnohokrát se v nich opakují stejné pasáže. Tanečnice často nejsou zrovna twiggy a jelikož v zemi nelze zatím předpokládat všeobjímající toleranci, tak buďto mají nouzi nebo hubenost vzhledem k realitě v zemi navozuje asociaci s hladem a smrtí a není tedy sexy.
Také zde frčí seriály, jen mají zemitější děj (viz video v autobusu do Moši – Deník 5.8.).
V Keni je křesťanství, v Tanzánii převážně také, jen na pobřeží a na Zanzibaru islám. Křesťanský vliv se projevil například na křestních jménech našich vůdců – Zakaria (Zachariáš) a Agostino (Augustin).
Nairobi se kvůli zlodějům přezdívá Nairoberry. Je vhodné nenosit s sebou velké cennosti. Také nosit po kapsách pár bankovek, aby se nevytahovala peněženka. V noci je bezpečnější jet taxíkem. Opět zvláště v Nairobi je časté žebrání.
Nebezpečný způsob řízení je zmíněn v sekci o Dopravě.
Obě země patří k nejchudším zemím světa, i když knižní průvodce optimisticky uvádí, že Keňa je nejsilnější ekonomikou ve východní Africe. Má roční růst 5%. Také Tanzanie vykazuje tento růst, ovšem z podstatně nižší úrovně.
Zde je HDP a PPP na obyvatele (angl. Wikipedie).
| HDP | PPP | |||||
| na obyv. | pořadí (ze 189) | na obyv. | pořadí (ze 193) | relativně vůči ČR | ||
| ČR | 18800 | 39 | 25600 | 39 | 100% | 1 |
| Keňa | 882 | 153 | 1635 | 150 | 6% | 16 |
| Tanzanie | 527 | 172 | 1400 | 169 | 5% | 18 |
PPP (purchasing power parity) - parita kupní síly je měřítkem ekonomické síly. Je to hrubý domácí produkt (HDP, gross domestic product - GDP) vydělený počtem obyvatel, ale navíc korigovaný o skutečné ceny na vnitřním trhu (metodou spotřebního koše). Čechy tak například v rámci 25 zemí Eurozóny mají 30% výkonu v HDP na obyvatele. V paritě kupní síly však máme 70%. (Česká Wikipedie - Parita kupní síly)
Čech si tedy může koupit 16x více věcí než obyvatel Keni a 18x více než obyvatel Tanzanie. Z toho pak může pramenit dojem místích obyvatel - a je filozofickou otázkou do jaké míry správný - že bychom se s nimi mohli trochu rozdělit.
Toto je mapa znázorňující PPP pro celý svět (angl. Wikipedie). Pohledem na USA zjistíme jaká barva je dobrá - růžová. Podle západní Evropy vidíme, že hned další je fialová. Jen o trochu horší je tmavě modrá a to jsme my. Přes další dva odstíny modré se dostáváme na zelenou a dále na žlutou. Jinak atraktivní oranžové a červené tóny jsou špatné. To je proto, že autoři pro barevnou škálu zvolili spektrum neboli duhu a červená barva je na jejím dolním konci. Ve skutečném spektru přechází červená barva v infračervenou. Zde je však nejhorší černá a přechod mezi černou a červenou ještě tvoří hnědá. Keňa je červená a Tanzanie hnědá, čili tvoří předposlední spodní patra tohoto žebříčku.
V Keni se pracuje i v sobotu, kdy je ale kratší pracovní doba.
Doba dožití sice není výsledkem jenom zdravotní péče, ale do značné míry ano.
Zdravotnická zařízení jsou na nízké úrovni. Zakaria říkal, že třeba v Maranze, kde bydlí, je dokonce chirurgie. Dělají se tam menší výkony, jako třeba apendixy. Zadarmo není nic. Lékař pacienta nejprve prohlédne, pak mu dá seznam, co si má opatřit v lékárně – i obvazový materiál, léky atd – a pak jde teprve provádět výkon. Lékaři berou i několik desítek dolarů za výkon, což je pro Tanzánce celé jmění.
Pro nás lze zariskovat jen ve velkoměstech na dobré klinice. I tam je třeba počítat s platbou v hotovosti.
V Nairobi to jsou:
Nairobi Hospital, Argwings Kodhek Road, tel. 02-72 21 60
Aga Khan Hospital, Limuru Road, Parklands, tel. 02-74 25 33, 74 00 00
Otevírací doby:
Keňa – po-pá 8.30-14
Tanzanie – po-pá 8.30-12.30 a 13-16
V Keni, Tanzanii (i Ugandě) se místní měna jmenuje šiling:
Keňský šiling, Kenyan shilling, KSh, KES, vývoz do výše 100 tisíc (cca 18 tisíc Kč)
Tanzanský šiling, Tanzanian shilling, TSh, TZS, vývoz zakázán, bankovky 10000, 5000, 1000 a 500 (šilinků), mince 5, 10, 20 a 50 senti a 1, 5, 10, 20, 50, 100 a 200 šilinků (z mincí se reálně používají jen mince o hodnotě 50, 100 a 200 šilinků). (Wikipedie)
| USD | CZK | KES | TZS | |
| KES | 17,3 | |||
| CZK | 5,2 | 89,7 | ||
| USD | 17,3 | 89,7 | 1552,8 | |
| EUR | 1,42 | 24,5 | 126,9 | 2196,6 |
Tabulka přepočtů (použit kalkulátor Googlu, hodnoty jsou z doby před naším odjezdem - červenec 2011)
V lepších hotelech a restauracích v ceně, jinak 10%. Safari a výstupy na Kilimandžáro představují samostatnou kapitolu - viz níže.
My sami nevíme, za co jsme kolik platili, cestovka nám to nedala rozepsané. Pokusil jsem se to sestavit z různých zdrojů, úplně jsem ale neuspěl.
Náklady by se daly rozdělit na dopravu k hoře, jídlo, poplatky a platy na hoře a spropitné
Doprava k hoře
Stedman uvádí náklady na dopravu (podle různých výstupových tras) takto (Stedman):
Machame 110 USD
Marangu 130 USD
Lemosho 185 USD
Rongai 310 USD
Jde o cenu dopravy na jednoho, ale je v ní samozřejmě zahrnuta doprava průvodců. Není jasně řečeno, že jde i o dopravu zpět, ale předpokládám, že ano. Jde také o dopravu z Aruši a my jsme jeli z Moši. Z Aruši do Moši to ale je 80 km a u většiny cest by se z Aruši jelo přes Moši, takže z Moši by to mělo být méně. Též není jasné, kolik průvodců na klienta počítali.
Cena za dopravu je udávána jako důvod, proč je Rongai dražší než ostatní. Tomu též zcela nerozumím - z Moši do Marangu je 40 km. Do Rongai je to 93, čili jen o 53 km dále a jen takovýto malý rozdíl se výrazně promítá do ceny. Z cen za celkovou dopravu to ale vyplývá.
Jídlo
Rozebráno v Stedmanovi, bylo to nepřehledné. Při dvou lidech a 7 dnech na Machame route uvádí cenu 112 USD. Je to i za doprovod, ale přepočítáno na jednoho klienta. Není jasné kolik lidí doprovodu počítali a už vůbec ne, jak to spočítat pro jiné trasy a jiné počty osob.
Poplatky a platy na hoře
Poplatky za výstup na atraktivní cíl jsou nyní již všude obvyklé. Na Kilimandžáru navíc platí, že tam člověk smí jedině s průvodcem. Asi by se dalo pojmout výstup spartánsky, vzít si jen průvodce a vše si nést sám. Otázka je jestli by si průvodce taky chtěl nést všechno sám (asi ne) a pak by vyvstala nutnost dalšího nosiče. Každý nosič nemůže nést jenom cizí věci, musí mít i svoje, tak bych jich možná bylo víc.
Co si však vzpomínám, tak jsme si při výletech na vyšší cíle nikdy neneseli vše celou dobu sami a výstup jsme nepokládali za nedůstojný. Dopravu jsme měli obvykle do výše cca 4000 m (Korženěvská - vrtulník, Aconcaqua - muly, Huascaran - muly, Mramorová stěna - tam jen 3500 m, koně, Gašerbrum - nosiči do 5500 m). Výše jsme si ovšem už vše nesli sami.
Pokud tedy nejste výjimečně silní a nějaké peníze máte, tak nejspíše skončíte s celou skupinou průvodců. Kolik tedy má být nosičů na klienta? Na cestě Marangu, kde se nenesou stany, to je 2 na jednoho. Při větším počtu klientů to vychází ještě méně. Na cestách se stany to je 3-4 na jednoho. My jsme jich měli 11! Nejspíše jsme přispěli k vylepšení zaměstnanosti v oblasti. Uvažme ale, že hrabě Samuel Teleki od nás z Rakousko-Uherska měl při svém pokusu v roce 1887 nosičů 65 :-).
Poplatky a platy:
poplatek za záchranu (celý pobyt) 20 USD
vstup do parku klient/den 60 USD
vstup do parku nosič (celý pobyt) 1 USD
kempování/noc 50 USD
vůdce/den 9,2 USD
asistent/den 7,7 USD
nosič/den 6,2 USD
Čísla uvádí Stedman. U kempování není jasné, jestli to je za osobu nebo za stan. Zajímavé je, že noc na chatě stojí stejně jako kempování. Platy jsou pro všechny cesty kromě Marangu, tam je u každé kategorie plat o dolar a něco menší. My jsme se též měli kuchaře - jeho plat byl něco mezi nosičem a asistentem. A taky toilet boy - ten měl asi méně než nosič, to nevím jistě. Ten nesl chemický záchod.
Spropitné na Kilimandžáru
Je to spropitné, které se dává jednorázově na konci akce a jeho smyslem je motivování k dobrým službám. Spropitné představuje velkou část výdělku, řekl bych tak třetinu. Zásadní je, že absolutní výše spropitného nezávisí na velikosti skupiny, takže když si Zakaria na konci řekl o 700 dolarů, které jsme měli zaplatit ve dvou, tak to bylo dost nepříjemné. Naše cestovka nám tuto informaci neposkytla a my jsme jim dali jen asi 200 dolarů, které jsme měli u sebe.
Spropitné by mělo vypadat asi takto (v USD na den):
vůdce 10
asistent 8
kuchař 7
nosič 5
Stránky nosičů na Kilimandžáru - Kiliporters.org - obsahují doporučení pro spropitné pro vůdce a nosiče. Vypadá to na nějakou aktivitu na podporu Afričanů, doporučené spropitné je vysoké.
Zakaria řekl (když jsem se ho na to ptal), že je možné aby ho někdo kontaktoval emailem (*), že by se o výstupu domluvil přímo a ne přes agenturu. Funguje to totiž tak, že agentura najímá jeho a on se pak sám stará o materiál a najímání ostatních členů skupiny. Je ale možné, že to bez agentury nejde a on by si jen šplhnul, že přivedl zákazníky.
Mezinárodně se létá do Nairobi a Mombasy (v Keni), Dar es-Salaamu (Tanzanie). Za mezinárodní letiště označuje průvodce i letiště Kilimandžáro (Engelhart).
Budování historické „lunatic line“ do vnitrozemí Keni dalo vznik samotné Nairobi (viz Historie 1887 a 1899 místa v Nairobi) a ovlivnilo zemi dalšími způsoby – například Indové pracující na stavbě železnice přinesli svoje zvyky a jídla (viz Jídlo).
Dnes jezdí vlak mezi pobřežím a Nairobi dvakrát týdně a nabízí se jako turistická atrakce.
Autobusem jsme cestovali z Nairobi do Moši a zpět.
K tomu jen drobné praktické poznámky. Do autobusu se vejde cca 25 lidí. Když je třeba, tak se použijí i sklápěcí sedadla do uličky. Takže sezení u uličky nebo na posledním sedadle vzadu v uličce nemusí být jednoznačná výhra. Je tam mělká polička na věci a je jen na jedné straně. Hlavní zavazadlo se veze na střeše – nakládání je starost řidiče a pomocníka. Z toho plynou doporučení – pro možnost deště by hlavní zavazadlo mělo ideálně být nepromokavé. Je fakt, že jsme na to nepomysleli a trochu pršelo a pak to zas uschlo. A zvážit velikost zavazadla do autobusu, protože tam ho není kam dát a končí často na klíně nebo v nohách.
Na cestě tam i zpět stavěl autobus v Nairobi také na letišti. To by se dalo využít pro nějakou dopravní expres variantu.
S minibusy jako prostředky hromadné dopravy jsme se setkali asi při všech svých cestách za horami, počínaje zeměmi bývalého Sovětského svazu a konče Peru nebo Argentinou. Vlastně je divné, že je v Čechách nemáme. Minibusy se v Keni jmenují matatu. A v Tanzánii dalla-dalla. Nejde tedy o popis činnosti erotické pracovnice :-).
Protože jde o bývalé britské kolonie, tak se v Keni i Tanzánii jezdí vlevo.
Ježdění vlevo je sice ve světě menšinové, ale zdaleka ne nulové. Navíc je ježdění vlevo původnější – pravákovi se na koně nasedá lépe zleva. Též například proto, že případná sečná nebo bodná zbraň je u levého boku. A nasedání je lepší provádět z krajnice než ze středu cesty.
U benzínky v Nairobi jsme viděli benzín za 115,30 KES (21,10 Kč). Měli jen jeden druh. A naftu za 106,10 KES (19,40 Kč).
Přitom Engelhart uvádí ceny podstatně nižší, jistě proto, že publikace je z roku 2008 (Engelhart): 90 oktanový benzín stojí 0,45 EUR (61,5 KES, 10,85 Kč), 95 oktanový (benzín Super) 0,5-0,6 EUR (68-82 KES, 12-15 Kč). Prý také neberou karty.
Chodci nemají při přecházení silnice přednost jako u nás, tak je dobré si v civilizaci vzpomenout na staré reflexy a mít se před auty na pozoru. Též proto, že auta jezdí vlevo.
Na pěšinách Kilimandžára jsme za pochodu z nudy uvažovali, jestli strana, po které se jezdí, ovlivňuje taky to, jak lidi chodí, když nejsou na silnici. Vypadalo to, že ano, nosiči chodili po levé straně. Zakaria sice protestoval, ale Agostino s tím souhlasil.
Při přechodech mezi tábory na Kilimandžáru byli nosiči většinou rychlejší a často nás předcházeli. Pěšiny jsou často úzké, a tak jsme jim překáželi. Až postupem času jsme se se spoluturisty začali na nosiče vzájemně upozorňovat, abychom uvolnili cestu.
V Tanzanii jsou dopravní nehody třetí hlavní příčinou smrti po malárii a AIDS (Stedman). I my jsme měli pocit, že často řídí nebezpečně. Kvůli tomu jsou tanzanské silnice, dokonce někde i dálnice na rovině, vybaveny častými ležícími policajty – příčnými retardéry. Asi jediný způsob jak řidičům zabránit v riskantní jízdě.
Havarované auto jsme viděli v Moši – někde za Clock Tower - při odjezdu na Kilimandžáro. Prý řidič při jízdě v noci usnul. Ve stejném místě byla havárie, když jsme se z výstupu vraceli. Pak jsme viděli převrácený kamión na sjezdu z dálnice – vzal zatáčku moc rychle.
Při jízdě z Marangu jsme viděli, jak jdou po silnici děti ze školy. Šly několik kilometrů z jedné vesnice do druhé. Na silnici byl pro ně nízkým betonovým ohraničením oddělen úzký pruh. Člověk si jen může s hrůzou představovat, co se tady asi stávalo než pruh vybudovali.
Trochu jsem pozměnil názor na klasická africká zvířata, jako jsou sloni, žirafy atd, i když vlastně ne z vlastní zkušenosti. Teď si myslím, že v Africe stačí popojet terénním vozem pár desítek kilometrů a tato zvířata lze lehko spatřit. Pod tímto dojmem jsem byl na zpáteční cestě autobusem pozornější a skutečně jsem v savaně z okénka zahlédl pštrosy.
Když to vezmu chronologicky nebo spíše podle nadmořské výšky (nejdřív jsme jeli nahoru, pak dolů), tak v savaně jsme viděli častá hnízda snovačů, vlastně i v samotném Nairobi. Dle knih jsou snovači pěkně barevní – žlutí nebo červenooranžoví. Samotné ptáky jsme ale neviděli. Pak v savaně byly dosti vysoké homole červenohnědé barvy – jsem si téměř jistý, že to byla nakupená okolní hlína – a v té chvíli jsem se domníval, že jde o termitiště. Knihy ale praví, že zdejší termiti si termitiště nestaví, navíc tohle byly hromady hlíny a ne betonové pevnosti, jak si termitiště představuji. No tak prostě nevím – ale tyto útvary byly v savaně velmi časté a jsou dosti jistě výsledkem činnosti nějakých živočichů (Foto).
Před keňskou hranici jsme jen ve vzdálenosti několika desítek kilometrů míjeli jezero Magadi. Tam žije „horkovodní“ rybička a plameňáci, o kterých víme jen z knih a televize (viz Velká příkopová propadlina).
Jak jsem řekl, tak na zpáteční cestě jsem si v dálce několikrát povšiml pštrosů. Jde o pštrosa dvouprstého (Ostrich) a dle knih to vypadá, že pštros je vždy dvouprstý.
V Moši nás štípali komáři. Komár z rodu Anofeles (Mosquito) se prý od ostatních odlišuje polohou těla při sezení – svírá ostrý úhel, ostatní komáři mají tělo rovnoběžně. To jsem úplně nepochopil ani v reálu nepozoroval.
Pochopili jsme však, kam se poděli čeští vrabci. Všichni jsou v Africe. Viděli jsme je na více místech a v různých nadmořských výškách. Častý je zde také vrabec hnědoskvrnný (Rufous Sparrow), který je našemu vrabci domácímu dosti podobný, ale je o něco větší.
Na Kilimandžáru je většina živočichů v úrovni deštného pralesa. Cestou nahoru knižní průvodce sliboval opičku Colobus (Colobus Monkey), což je česky Gueréza pláštíková, a tu jsme skutečně z dálky viděli (Deník 7.8.). Cestou zpět jsme v úrovni deštného pralesa viděli Mangustu jižní (Dwarf Mongoose), což je takový fádnější jezevec (Foto), a pak vícekrát zábavné opičky Black Monkey (česky nevím, Foto).
U Second Cave a na tábořišti Kikelewa (3700 m) jsme viděli velkou vránu nebo havrana s bílým půlměsícem na zádech. Dle knih byly adepty Vrána bílá (Pied Crow) nebo Krkavec bělokrký (Corvus albicollis). Zvítězil krkavec (Foto), protože vrána bílá má mít navíc bílou náprsenku.
Prameny uvádějí, že sloni stoupají na plošinu Šira do výšky 4000 m. A poblíž vrcholu byl prý nalezen zmrzlý leopard. Bůhví, co tam dělal.
V Marangu a pak v Nairobi jsme viděli malé chameleóny. Vždy nám je ukazovali nějací podnikavci v souvislosti s mámením odměny.
Jinak všichni z Lvího krále (Lion King, info na Wikipedii) samozřejmě víme, že v Africe žije lev Simba (= svahilsky lev).
Opět to proberu chronologicko-vertikálně.
Rovinám, jakou jsme viděli cestou z Nairobi, se říká savany a podle přílohy jde o savany travnaté, křovinné či stromové. Myslím, že tyhle všechny tam byly. Stromy netvoří les (stromy nejsou těsně u sebe) v důsledku spásání (Foto savany a další 4 fotky v albu).
Pro Afriku jsou typické akácie (též kapinice) - stromy s deštníkovitou korunou.
Rostou nejen v Africe, ale i v Austrálii a Americe. Podle afrických exemplářů je již roku 1773 popsal Carl Linné. V posledních desetiletích se však stále více ukazovalo, že africké a australské druhy patří do různých rodů. Bylo tedy třeba změnit rodové jméno (Acacia). Logicky by si jméno akácie měl podržet africký rod, protože byl popsán dříve. V Africe je však 80 druhů, ale v Austrálii přes tisíc. Proto botanici na kongresu ve Vídni 2005 a v Melbourne 2011 rozhodli, že akácie bude australská a africký rod dostal jméno Vachellia. (Science 333, 682, 2011/6043 in Vesmír 2011/12 - V Africe už nerostou žádné akácie)
To byl tedy planární neboli nížinný stupeň.
Na samotném Kilimandžáru je díky velkému převýšení několik vegetačních stupňů. První nejnižší stupeň – do 1800 m – je tzv. kolinní. To je asi latinsky, protože colina (čti kolína) španělsky znamená kopec (pamatuji si to podle „Kolíne Kolíne, stojíš v pěkné rovině“ :-)). Takže jde o pahorkatinný stupeň. Na Kilimandžáru je tedy vlastně mimo vlastní park, protože brána Rongai (Rongai Gate) je ve výšce 1950 m a brána Marangu (Marangu Gate) ve výšce 1830 m. Tento stupeň je zemědělsky využíván. (Foto u brány Rongai)
Deštný les nebo prales sahá do výše 2800 m a výstup na Kilimandžáro v této úrovni začíná i končí. Kemp Simba je při horním okraji tohoto pásma (ve 2600 m) (Foto 1, Foto 2). Na zpáteční cestě jsme viděli v deštném pralesy houby, například klouzky – Foto.
Vřesoviště sahají do výšky 4000 m. Už tam nejsou stromy, ale jen keře a vyšší byliny. Vlastně nevím proč vřesoviště – že by to byl všechno vřes*? Vřesovištěm jsme šli větší část cesty z kempu Simba do Kikelewa (3700 m), a z Kikelewa do kempu Mawenzi (4300 m)(Foto odchodu z kempu Simba a 7 fotek následujících v albu). Ve vřesovištích jsme viděli gigantické lobelie a gigantické starčeky (Giant Lobelia - lobelka keňská, Giant Senecio**). Lobelka keňská roste nad hranicí lesa ve výšce 3000-4000 m, takže je jen na Kilimandžáru, Mount Kenya a podobně. Giant Senecio se prý vyskytuje jen na Kilimandžáru (Foto).
*Termín vřesoviště svádí k hledání vřesů, ale je to jen náhoda, že v češtině se to jmenuje vřesoviště, neboť v tomto typu biotopu, tzn. nízké keře na kyselém neúrodném substrátu, je dominantní u nás vřes. V angličtině je tato formace nazývána morland nebo peat bog a s vřesem to nemá nic společného. Jinde - včetně Kilimandžára - jsou to desítky jiných rodů převážně z čeledi Ericaceae. Erica to jsou česky vřesovce.
**Obří starček je dnes spíše nazýván Dendrosenecio kilimanjari a české jméno nemá. (Jirka Malina)
Výše je alpinský stupeň - kamenitá poušť s minimem rostlin. Za hranici se považuje 5000 metrů a končí tedy někde blízko nad táborem Kibo Huts, ten je ve 4750 m (Foto před kempem Mawenzi a dalších 9 fotek v albu).
Vegetační stupeň nad 5000 metrů se již nejmenuje, protože tam nic neroste* (Foto u Gilmans Point a 4 následující fotky).
*Nad alpinským stupněm je ještě stupeň nivální (někdy sněžný) kde se vyskytují z vegetace již jen lišejníky a mechorosty, není tedy bez vegetace. (Jirka Malina)
Zde uvádím hlavně kulinární zážitky z vlastního výstupu, kdy nám v plném rozsahu vařili naši průvodci.
Snídaně je součástí koloniálního dědictví – vločková kaše, zde zřejmě z vločkového prášku, taky opečený anglický chleba, máslo, med, džem. Jako další chod – párky a omeleta. K tomu čaj, možná je i káva nebo nějaká bezkofeinová varianta. Také nakrájené kousky manga či zdejší malé banány. (Foto)
Po cestě jsme vždy snědli jen pár svých tyčinek. Jen na výjimečně dlouhém přechodu ze Simba do Kikelewa Caves, který trval skoro 8 hodin se vařilo i uprostřed cesty u Second Cave. Byla polévka a chléb s omeletou. Polévky vařili dosti jistě z prášku. Byly hladké, bez hrubších zrn či obsahu a vždy přišly velmi k chuti.
Při příchodu do tábora byly naše spací i jídelní stany vždy postaveny a v jídelním stanu připraveno občerstvení, kterému opět po anglickém způsobu říkají tea time. Je to čaj a popkorn. Bylo to vždy velmi příjemné.
Večeře byly rozmanité – maso s bramborami nebo s rýží, která byla vždy velmi dobře připravena nebo těstovinami, které možná nemají tolik v oblibě, protože byly dvakrát nepovedené – i když jen mírně.
Co se týče ovoce, tak o banánech a mangu už jsem mluvil. Zdejší pomeranče jsou zelené a často se prý používá jen šťáva, my jsme je ale jedli. Taky jsme dostali ovoce tvaru zelené koule, ze které jsme vydlabávali jadérka obalené nakyslou dužninou – něco ve stylu granátových jablek, jadérka se ale jedí. Po dodatečné konzultaci s literaturou to vypadá na mučenku (passion fruit).
Z lingvistického koutku je půvabné svahilské „ňama čoma“ – pečené maso. Tradičně prý skopové, jinak kozí, ale v zásadě jakékoliv. V hotelu v Nairobi jsme měli masovou flákotu s hranolky. V souladu s údaji v průvodci to šlo, i když nějakou oblohu neprovozují. Maso bylo trochu tuhé, možná jsme ale jen měli smůlu. Praktický postoj k životu odráží též název pro zvíře - "mňama" :-).
V univerzitním bufetu v Nairobi jsem měl čapati – chlebová placka, kterou znám z výletu do Pakistánu. Jídlo se sem dostalo s Indy, kteří pro Brity stavěli železnici.
Ostatní informace jsou vyčtené:
Prý je pro Afriku kvůli horku vyvinut speciální margarín, který je tuhý i při vyšších teplotách (blue band).
Ugali je kukuřičná kaše, chuťově neutrální, k ní se používá omáčka mčuzi (mchuzi) z cibule a jiné zeleniny (Tanzanie), matoke je banánová kaše, která se používá na západě Keni místo ugali.
Cassava je manioková kaše.
Pilau se jí na pobřeží, je to rýže s masem a vypadá to tedy na import ze Středozemí.
K nealko nápojům jen poznámka, že hlavní výstupová (a sestupová) cesta na Kilimandžáro – Marangu route – se též přezdívá Coca-cola route, což naznačuje její výletní povahu.
Jinak jsme se, stejně jako na jiných výletech v zahraničí, snažili vyvarovat pití nebalené nebo nepřevařené vody. Nebyl to problém, průvodci se starali o to, abychom stále měli dostatek převařené vody. Voda jinak všude po cestě byla až do úrovně Mawenzi Tarn (4330 m). Do posledního tábora – Kibo Huts (4750 m) - ji průvodci museli nanosit. V doporučení od cestovky myslím bylo, abychom si vzali chemický přípravek na dezinfekci vody, nikdy jsme jej však nepoužili (tablety do vody byly celkem velká investice – 1200 Kč).
Průvodci nám radili hodně pít, dokonce jsme si měli na začátku obstarat pet láhve na 4 litry vody, což bylo přehnané. Je třeba si naplánovat velký příjem vody, protože to je ke zvládání aklimatizace důležité, ale vše je třeba brát s rozumem.
Co se týče v piva, tak v Keni je hlavní pivo Tusker. Varianta Tusker Malt se podává v zelených třetinkách. Toto pivo se vyskytuje i v Tanzanii, kde je dále pivo Kilimanjaro, Safari a lahvový Guiness.
V hotelu Springlands měli pivo Serengeti, Safari a Kilimanjaro. Bylo to za 2 dolary. Agostino, který vypadal, že se rád napije, si dal Safari, protože má více alkoholu (5,5%, Kilimanjaro 4,5%). Říkal, že se ve městě dostane točené místní pivo za dolar, ale není moc dobré.
V hotelu v Nairobi jsme pili Tusker (4,2%) a pak Tusker Lager a Pilsner. Tusker Lager je třetinka. Oboje je dobré, Pilsner ale nemá takovou chuť jako naše Plzeň, i když je na etiketě napsáno, že je připraveno podle receptu z východní Evropy. Pilsner ovšem znamená jen obecně světlý ležák (anglická Wikipedie).
1. Waterkamp, Wishiewski: Východní Afrika (Keňa, Tanzanie, Uganda), Miloš Uhlíř – Baset 2003, německý originál 1999
2. Marc Engelhardt: Keňa, Tanzanie, Zanzibar, nakl. Vašut 2010, z něm. originálu 2008
3. Stedman: Kilimanjaro, The trekking guide to Africa‘s highest mountain, Trailblaizer 2010 (anglicky)