Při některých chorobách je užitečné potlačit žaludeční kyselost. Mezi léky, kteřé mají tento účinek, patří zejména tzv. inhibitory protonové pumpy (IPP). Nejčastějším důvodem k podávání je vřed žaludku nebo dvanácterníku (duodena) a také tzv. žaludeční reflux (pálení žáhy). Častými zástupci této skupiny jsou například Helicid, Omeprazol, Pantoprazol, Controloc. Podrobnější seznam těchto léků je zde (vždy název chemické látky, v závorce tovární názvy): omeprazol (Apo-Ome, Helicid, Losec, Loseprazol, Omeprazol, Ortanol) pantoprazol (Apo-Panto, Controloc, Nolpaza, Pantoprazol) lansoprazol (Lansoprazol, Lanzul) esomeprazol (Emanera, Helides) Pokud Vám lék doporučil Váš gastroenterolog při pravidelných kontrolách, tak prosím jeho radu dodržujte. Jiným silným důvodem k podávání IPP jsou kombinace léků agresivních k žaludeční slinici, typicky po infarktu a zavedení tzv stentu. Nejednou je však lék doporučen z diagnostických rozpaků nebo se v podávání pokračuje omylem (například se nasazuje preventivně při pobytu v nemocnici a pak se již nevysadí). Též k tomu může přispět vlastnost IPP, která se nazývá rebound - po vysazení léku se kyselost žaludečních šťav naopak zvyšuje nad normu. Jev se objevuje 2 týdny po vysazení a může trvat i několik měsíců. Vzniklé obtíže pak utvrzují domněnku, že lék byl nasazen správně a v jeho podávání se pokračuje. Též mohl být lék nasazen skutečně správně, ale důvod k jeho podávání již pominul. Nejednou mají totiž léky i nepříznivé účinky a tak tomu může být i v případě IPP. Vysoká kyselost není v žaludku bezdůvodně. Chrání organizmus před bakteriemi a je také potřebná ke vstřebávání některých živin. Proto je při podávání IPP možný vyšší výskyt střevních infekcí a také pneumonií. Popisuje se také porucha vstřebávání magnézia, kalcia, železa nebo například vitamínu B12. Údajně se mírně zvyšuje riziko kardiovaskulárních příhod. Tyto účinky IPP nejsou časté ani velké a u řady z nich se vede diskuze, zda vůbec existují. Každý ale asi bude souhlasit, že je lepší nebrat lék, který není potřebný. Při vysazování IPP je tedy třeba myslet na možný rebound a lék vysazovat postupně - během 2-4 týdnů. Pro refluxní ezofagitidu (pálení žáhy) se doporučuje postupovat v několika krocích. Nejprve najít nejnižší každodenní dávku, která potlačuje obtíže, a na té setrvat 4-8 týdnů. Pak lze přejít na podávání pouze při obtížích. Opakujeme, že pokud je léčba pravidelně sledována gastroenterologem a ten dlouhodobé podávání doporučil, tak léčbu dodržujte. Subjektivní obtíže nemusí být jediným kritériem k podávání IPP. Je také samozřejmě přiměřené, abychom se o léčbě spolu poradili.
dr. V. Vinduška, poslední aktualizace 20.6.2020
Přehled dalších textů pro pacienty (provoz ordinace, nemoci, léky, očkování, doporučení pro těhotné, a jiné).